Hana - Alena Mornštajnová

10. dubna 2018 v 13:02 |  Čtu..



Žánr: Román
Nakladatelství: Host
Počet stran: 310

Rok vydání: 2017

Knížka Hana má jednoduchou obálku s věnečkem uprostřed, šedobílými pruhy a velkým písmem s černým zátiším napsaný název knihy. Podle mě je to pěkná obálka, která se hodí k samotnému ději.

Knížku bych si asi nikdy nepřečetla, ale jelikož jsem ji kupovala jako dárek, chtěla jsem vědět, zda jsem vybrala dobře a kniha je opravdu dobrá jak popisují recenze.

Celý příběh jakoby vypráví Mira u které vše vlastně začne. Je to malá zvídavá dívenka, která neposlechne rozkaz rodičů a se svojí nejlepší kamarádkou jde k řece jezdit na ledových krách. Samozřejme, že Mira nakonec do ledové vody spadne a doma jí čeká výprask. Alespoň si to myslí. Nakonec jí ale odepřou jen zákusek v podobě vanilkového věnečku, jelikož její maminka slaví třicáté narozeniny a tak je její trest tímto o něco lehčí.

Vše se točí kolem její rodiny, hlavně její maminky Rosy a její sestře Haně, která přijde Miře zvláštní, divná. Chodí v černém, je pohublá, s nikým nemluví a všude nosí suchý nalámaný chleba. A jako jediná právě její teta Hana jí nakonec z celé rodiny zbude, jelikož město zamoří epidemie a Mira přijde o zbytek své rodiny.

Postupně se dozvídáme jaké strasti přinesl osud celé rodině za války, protože byli židé. Dozvídáme se, jaké dětství měli Rosa s Hanou a proč je vlastně Hana tak zamlklá a divná. Že tak krásné a chytré děvče, místo aby se provdalo a mělo svou vlastní rodinu, se nakonec ocitlo v koncentračním táboře a zažilo svou nejhorší noční můru. Že nakonec přes všechny strasti a ztráty přežila a vrátila se domů. Domů, kde i přes veškerou snahu nedokáže žít normální život.


(z instagramu: katie-story46)

Nemám ráda téma války, je to smutné, většinou to nikdy nekončí dobře a chce se mi akorát brečet. Přesto jsem se odhodlala a knihu přečetla. Je to čtivý příběh, u kterého budete chtít znát konec. V knize se prolíná více rodin a všechny jsou spolu propojeny.
Začíná se u zmíněné Miry, která přestože přijde o rodinu, tak skončí podle mě dobře. Většina knihy (spíš začátek tedy) je právě z jejího pohledu a proto se mi tedy hodně líbilo, že ke konci vše vidíme zase z pohledu Hany. Protože z pohledu Miry je Hana narušená osoba, která se nedokáže postarat pomalu o sobě, na tož o ní. Nedokáže ukázat, že jí na Miře záleží a nikdy s ní vlastně pořádně nepromluví a na konci se vlastně dozvídáme, že je to právě naopak. Že Hana má společnost Miry ráda, že se o ní bojí a že se o ní chce postarat ale bohužel je to pro ní hodně těžké a že Mira je hlavní důvod, proč chce dál žít.

Na mě docela silný, hodně smutný příběh. Já osobně vím, že se do žádné další knihy s touto tématikou nepustím. Už teď mám plnou hlavu tohoto příběhu. Ale jsem ráda, že knihu mám přečtenou. Doporučuji těm, co naopak mají rádi knihy tohoto žánru a dozvídají se p osudech rodin za války.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | Pátek v 17:21 | Reagovat

Nezní to špatně, ale asi to nebude nic pro mě. Nemám moc v lásce smutné příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama