Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky

3. července 2016 v 19:09 |  Čtu..




Žánr: Román
Nakladatelství: BRIO
Počet stran: 216
Rok vydání: 1999 (originálu)


Na knihu jsem narazila v knihkupectví. Nešla přehlédnout, její žlutozelený obal bil přímo do očí, a jelikož jsem před pár lety viděla film, řekla jsem si, že zkusím i knihu. A tak se ocitla v mé knihovně.

Knížka je na rozdíl od ostatních menšího formátu a líbí se mi na ní obálka. Právě že je dost barevně výrazná a v celku jednoduchá. Psací stroj s dopisem a obyčejným písmem napsaný název knihy a autor. Líbí se mi, že i když je to nové vydání nemá to filmový přebal (i když obsazení bylo skvělé).

Kniha je psaná formou dopisů, které píše sám Charlie neznámému příteli. Je rozdělena na čtyři části a epilog.
Kniha je psaná poutavě po celou dobu. I když nemůžu říci, že je to příběh, který mě ohromil a četla bych ho pořád dokola, přesto mě zaujal a připoutal ke knize. Je na něm něco co vás nutí číst dál, zajímá vás, jak to skončí a co se všechno ještě přihodí. Můj mínus byl ten, že jsem věděla, jak to dopadne, jelikož jsem viděla film i přesto jsem si knihu ráda přečetla a podle mě jsem udělala dobře.

Charlie vypráví svůj život. Nevynechá žádnou maličkost. Popisuje, jak se cítí, co dělá a s kým tráví čas. Popisuje svůj první rok na střední škole, jak se snaží začlenit do kolektivu a vše co k tomu patří. Je to příběh o životu středoškoláka, který zrovna nezapadá a bojuje s touhou začlenit se a užívat si, na místo nečinnosti. Je to příběh o dospívání a všech útrapách s tím spojených. Ale i o rodinných vztazích, které nejsou vždy takové, jak se zdají být.

Rozhodně je to kniha, která má něco do sebe. Donutí vás zamyslet se nad životem a nad tím jak ho vlastně trávíte. Jestli jste jen pouhý divák nebo herec, který se toho všeho účastní.

Charlie všechny ty dopisy píše na psacím stroji, který mu věnovala kamarádka Sam a mě to tak nějak nadchlo, že bych se chtěla po nějakém podívat. Myslím, že musí být fajn psát na psacím stroji. Mamky kamarádka takový měla, a když jsme byli s bráchou malý, tak jsme se na něm dost vyblbli. Zkusit to můžu ne?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 4. července 2016 v 8:55 | Reagovat

Zajímavé, zrovnam inulý týden jsem knihu taky přečetla, i když než zveřejním recenzi uběhne sto let :D

Můžu s tebou jen a jen souhlasit. Kniha je vážně skvělá na zamyšlení a řekla bych, že čtenářům dokáže i otevřít oči.

Psací stroj je asi dobrý nápad, i když já bych do toho nešla. Kdyby člověk pokžadé když udělá chybu musel začít znovu...

2 Casion Casion | Web | 4. července 2016 v 12:11 | Reagovat

O knihe som už počula a pôsobí na mňa dosť originálne, ako spracovaním denníkovou formou tak aj tým štýlom :-)
Inak písací stroj sme kedysi mali doma, ako malá som na ňom niekedy písala a bola to sranda :D

3 Terka Terka | E-mail | Web | 4. července 2016 v 20:47 | Reagovat

Tuhle knihu bych si chtěla přečíst, jen tedy nemám tušení, kdy se k ní dostanu, jelikož můj seznam knih k přečtení je delší a delší a já to takhle předpovědět nedokážu. Někdy se k ní dostanu, určitě. :) Třeba na ni během pár dní narazím v knihovně... :)

No, a psací stroj bych také chtěla a jistě bych na něm občas něco napsala. :) Já psávala jako malá na stroji u babičky, ale fakt jsem tam psala takové blbosti... no prostě jsem blbnula. :D

4 Katie Katie | Web | 24. července 2016 v 9:57 | Reagovat

[1]: Pravda že s těmi chybami je to dost na prd ale tak na něco kratšího ne žádné romány. =)

[2]: Máma kamarádka ho měla taky doma a také si právě pamatuji že jsme se vyhráli s bráchou. =D

[3]: A kdo neblbnul. Je to zábava na to psát. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama