Rytíři pekla

1. dubna 2016 v 17:49 |  Povídky
Zase jsem se dala do psaní a sepsala tuto povídku, kterou bych ráda rozepsala na pár dílu. Ale nejdříve bych ráda věděla, jak se vám líbí. Napadla mě při cestě domů, právě ve vlaku. =D No takhle to dopadá, když jedete ve vlaku večer a nemáte mobil, abyste se zabavili ani žádnou knížku nebo časopis.




Seděla ve vlaku a dívala se z okýnka, přestože neviděla nic, jelikož venku už byla tma. I tak se dívala do toho malého okýnka, kde díky světlu ve vlaku viděla vše, co se ve vagonu děje, aniž by zírala přímo na lidi kolem ní.
Cestovala sama a vyhovovalo jí to. Naštěstí ve vlaku moc lidí nebylo a tak byl i klid. Jen vpředu seděla jedna rodina, která se nejspíš vracela z nějakého rodinného výletu, pak jedna starší paní a před ní seděla jedna slečna se svým psem. Jinak byl vagon prázdný. Alespoň ten, ve kterém seděla.
Vlak se kodrcal na své cestě do cílové zastávky, občas sebou škubal tak, že se Jessica rozčilovala, ale nejraději byla, když mohla zavřít oči a oprostit se od reality. Což se jí dnes celkem i dařilo. Akorát zavřela oči, když vlak zastavoval na jedné ze svých zastávek, když dovnitř někdo přistoupil. Nepodívala se, kdo je to. Bylo jí to jedno. Jenomže po chvíli na sobě cítila něčí pohled a tak ji to nedalo. Otevřela oči a rozhlédla se. Naproti ní, přes uličku seděl kluk. Musel to být on, kdo přistoupil, jelikož nikdo jiný nepřibyl. Díval se na ni. Sice se to snažil maskovat, ale nakonec se jejich pohledy střetly.
Nejdříve uhnula pohledem a otočila se zpět k okýnku, aby si ho mohla prohlédnout. Byl nejspíš stejně starý jako ona, vypadal vysoký, nijak štíhlý ale ani tlustý. Vlasy měl delší ale žádné přerostlé háro a zbarvené byli do špinavé blond barvy. Obličej mu zdobili černé obroučky od brýlí, které mu slušeli. Měl na sobě džíny, tmavě červené tričko, které mu vykukovalo z pod šedivé mikiny. A kolem krku měl velká sluchátka, která měl připojené k mobilu.
Líbil se jí. Otočila se na něj, zrovna když on se podíval na ni a usmál se. Úsměv mu oplatila a pak se zase vrátila k tomu odpočinku. Čekala jí ještě dlouhá cesta. Zase zavřela oči a snažila si vyčistit mysl. Prostě nemyslet na to, kam jede a proč tam jede. Ničím se nestresovat a ničím se netrápit. Šlo jí to dobře, dokud na ni někdo nepromluvil.

,,Ahoj." nedala najevo, že se vylekala. Místo toho se podívala na kluka od vedle, který se nad ní skláněl a usmíval se. ,,Promiň, že tě tak vyrušuji, ale nemohl jsem si pomoc." dodal a vypadal trochu nejistě.
,,Nemohl sis pomoc s čím?" nehodlala mu to usnadnit.
,,Oslovit tě. Chtěl jsem to nechat být, ale pak jsem si řekl, když to nezkusím teď, nebudu už možná mít nikdy šanci." jeho odpověď se jí líbila.
,,Jessica." řekla jen a ukázala, ať si sedne. Všimla si, že za brýlemi má hnědé oči.
,,Dylan." představil se taky a sednul si na kraj sedačky naproti ní. ,,Cestuješ často?" zeptal se na první věc, co ho napadla.
,,Dalo by se tak říct. Je to tak vidět?" docela jí zajímalo, podle čeho usoudil, že často cestuje. Žádné zavazadlo kromě sportovní tašky nemá a oblečená je jako každý.
,,Ještě jsem tě tu neviděl. Jezdím tímto vlakem skoro každý den. Což znamená, že buď nejezdíš často anebo naopak málokdy." odpověděl bez přemýšlení.
,,A kam jezdíš ty?" zaujal ji. Věděla, že ho už nikdy nepotká, až vystoupí, ale to ji nezastavilo v tom, si s ním povídat dál.
,,Většinou do školy. Studuju dálkově na vysoké a pak taky do práce. Spíš brigáda." uvolnil se. Nebyl už tolik nervózní, jako když ji oslovil. I Jessica se v jeho přítomnosti cítila dobře a toho ho vlastně ani neznala.
,,Ty nevypadáš na studentku." řekl opět bez rozmýšlení a trochu toho litoval. Než stačil něco dodat, promluvila ona.
,,Proč? Mohla bych být studentka." trochu ji to překvapilo, i když měl vlastně pravdu. Viděla na něm, jak si ji prohlížel.
,,Vypadáš spíš jako rebelka." dodal a díval se na ni. Viděl před sebou modrookou dívku s rezavými vlasy, dlouhými skoro až po prsa. Světlou ale naprosto bezchybnou pleť. Byla oblečená v černých džínech, tmavě modrém tričku a černé kožené bundě s cvočky. Vypadala jako rockerka, ale nechovala se tak.


Seděli a ani jeden nemluvil. Hodiny nad dveřmi ukazovali půl deváté a ve vlaku seděli už jen oni. Alespoň v jejich vagonu. V dalších dvou ještě pár lidí bylo. Venku už opravdu nebylo vidět nic, jaká byla tma a jelikož neprojížděli žádným městem, nebylo ani na co koukat.
Zrovna když chtěl Dylan na něco poukázat, tak se vlak otřásl a začal prudce brzdit. Ozvalo se kvílení od brzd a Dylana to vyděsilo. Podíval se na Jessicu, která seděla v pozoru, ale vypadala dost klidně. Chvíli se nic nedělo, nakonec vlak zpomalil natolik, že se pomalu nehýbal.
,,Co se to děje?" zeptal se Dylan, i když věděl, že Jessica nebude vědět o nic víc, jak on.
,,Určitě jen nějaká závada na trati." snažila se to vidět pozitivně, i když tušila o co jde. Jsou tady.

Chtěla něco říct, jen nevěděla, co a tak raději mlčela. Třeba to opravdu bude jen nějaká závada. Už uběhla dlouhá chvíle a nic se nedělo. Chtěla se zvednout, aby se podívala, co se děje, když jakoby do vlaku něco narazilo. Ozvala se velká rána a zhasli světla. Svítila jen malá nouzová světla u dveří. Teď už si mohla být jistá.
,,Skrč se." sykla na Dylana a skrčila se na zem. On udělal to samé, i když netušil proč.
,,Proč? Co se děje?" byl mimo a měl strach, přesto se neodvážil klást další otázky. Ona na něj jen ukázala, ať je potichu. Kývnul. Najednou se kolem ochladilo a jakoby ještě víc potemnělo, přestože byla tma.
Jessica beze slova Dylanovi ukázala, aby se pomalu vydal ke dveřím. Oba se stále skrčení odlepili od místa, kde seděli a vydali se ke dveřím. Než tam došli, ozval se rámus z vedlejších vagonů. Jakoby se tříštilo sklo a lidi začali jančit. Dylan se otočil ale Jess mu naznačila, ať pokračuje.
Byli skoro u dveří, když se roztříštila všechna okna v jejich vagonu. Oba si instinktivně chránili obličej. Střepy byli všude a už nesvítili ani nouzová světla. Oba byli na dosah dveří a tak se Jessica zvedla, chytla za kliku a otevřela dveře. Zrovna v ten samí okamžik, kdy někdo vyrazil dveře na druhé straně vagonu. Otočila se tím směrem a spatřila mužskou postavu ve dveřích. Přestože jí neviděla do tváře, věděla, že je to on. Jeho oči žhnuli jako dva uhlíky a sálala z něj temná síla.


,,Bež!" vykřikla na Dylana a sama něco vrhla po té postavě. Potom se otočila a vyběhla ven za Dylanem. Utíkaly podél vlaku a slyšeli za sebou hukot. Někdo něco vykřikoval v cizím jazyce. Dylan sice nerozuměl ale Jessica ano. Pak uslyšela psí štěkání a věděla, že je zle. Vypustili pekelní psi.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama