Frederick Backman - Muž jménem Ove

28. prosince 2015 v 23:09 |  Čtu..
Ano, po dlouhé době jsem opět dočetla knihu. Doufám, že v novém roce mi to půjde lépe a nebudu čtení tolik zanedbávat, jako v posledních pár měsících. Teď už ale k samotné knize.




Žánr: Román
Nakladatelství: Host
Počet stran: 334
Rok vydání: 2012
Ove, pětapadesátiletý mlčenlivý a občas protivný muž se snaží spáchat sebevraždu, jenomže to vypadá, jakoby mu to nebylo přálo. První pokus mu zhatí nový sousedé, když mu při couvání nabourají poštovní schránku. A to je teprve začátek všeho, čím si Ove s novými sousedy musí projít.

Musím říci, že na knihu jsem se těšila, a když jsem začala číst, už po pár stránkách mi hrál úsměv na tváři. Oveho mají všichni v sousedství za podivína, který musí mít vždy pravdu a navíc zarytě dbá na dodržování jistého řádu, který jako bývalý předseda družstva snažil do sousedství zavést.
Každé ráno chodí na obchůzku a kontrolu, zda je vše, jak má být. Nejraději tráví čas sám a hlavně, když má co dělat. Proto, když mu jednoho dne v práci řeknou, že by měl odejít do důchodu, neví co si s volným časem počít. A tak se rozhodne, že je čas, aby umřel.
Ale Ovemu, jakoby to nebylo přáno. Do sousedství se přistěhovala nová rodinka, s kterou to nebude tak jednoduché. Tři malé děti, otec naprostý mameluk a jedna vtíravá ženská, která nakonec není úplně nemožná. A i když Ovemu se nepoštěstilo mít vlastní rodinu, tato rodinka i s pár novými přáteli, které si získá, mu ji nahradí.

Jak jsem říkala, od začátku se to dobře četlo a to až do konce. U knihy jsem se nasmála a ne jednou mi vehnala slzy do očí. Přestože mně některé pasáže moc nenadchli a přišlo mi, že to postrádá nějaký děj, tak mě kniha nakonec dostala. Byl to krásný, dojemný i smutný příběh, který podle mě nikoho neurazí. Kromě toho, že si u knihy pobrečí, tak se i zasměje a dá některým věcem za pravdu, jelikož to tak dneska funguje a je to docela k pláči.

Co se týče pasáží, které mě nebavili, tak to byli pasáže s Oveho minulostí. Samozřejmě ne všechny, například tam byla kapitola o tom, proč se vlastně Ove hádá s jedním sousedem a zároveň jediným přítelem Runem. Vše tam šlo přes auta a kdo si který rok co pořídil, aby naštval toho druhého a to mně nijak nebavilo. Víc se mi líbily, ty časti, kde se potýká se sousedy. Hlavně s novou sousedkou Parvaneh, která si s ním nebrala servítky i když byla těhotná. A přestože to byla cizinka, neměla řidičák, ani neřídila Saab (pochopíte, až si knihu přečtete) si jako první našla cestu k Ovemu a měla ho ráda, takový jaký je.

Přestože je kniha spojována hlavně s humorem a vtipným podáním, což rozhodně nevyvracím. Najdou se tam i smutné pasáže a to hlavně s osudem Oveho ženy, který mě osobně přišel velmi smutný.

A co se týče Oveho pokusů o sebevraždu, tak nejvíc mě pobavil pokus, kdy se chtěl zastřelit starou loveckou puškou, když ho vyrušil jeden bývalí studen jeho ženy a navíc opilí se svým kamarádem, kterého zrovna otec vyhodil z domu, protože je ''teplouš'', jak by řekl Ove. Jinak si myslím, že chlap jako Ove, by se nikdy zabít nedokázal.

Pokud hledáte knížku, u které se chcete smát ale taky, aby vás chytla za srdce, tak tohle je kniha rozhodně pro vás. Oveho si oblíbí snad každý i když ze začátku je to s ním těžké. Navíc je to příklad toho, že i když se od rána do večera na každého neusmíváte, neznamená to, že jste méně laskavý nebo dobrosrdečný než ti, co jim úsměv na tváři snad skameněl.
Kromě humoru nám kniha ukazuje, jak to s dnešním světem vypadá a jak je to někdy k smíchu až k pláči.

Malá ukázka:

Dneska lidi mění věci takovou rychlostí, že už nepotřebujou vědět, jak udělat něco trvanlivýho. Dneska aby za vším hledal počítač. Copak se dřív, bez chlápků nacpaných v obepnutý košili a s laptopem, žádný domy nestavěly? Jak asi postavili Koloseum nebo pyramidy v Gíze? V roce 1889 nebyl problém postavit Eiffelovku, ale dneska už se nedají ani narýsovat plány obyčejný jednopatrový vilky, aniž by si nějakej blbeček musel běžet nabít mobil.

Chtěla jsem vám dát nějakou vtipnou ukázku, ale bylo jich víc a všechny by byli delší a myslím, že kdyby byli vytržené z kontextu, tak by to nebylo ono. Proto si je budeme muset přečíst sami.


Knihu doporučuji a sama se těším, až si přečtu další knihu Fredrika Backmana a to Babička pozdravuje a omlouvá se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 29. prosince 2015 v 13:25 | Reagovat

Kniha vyzerá dobre, už som o nej veľa počula a takmer samé dobré ohlasy. Teší ma, že sa páčila aj tebe :-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 17:46 | Reagovat

Já Muže jménem Ove poslouchala jako audioknihu a to se mi líbilo, i když kdybych to klasicky četla, asi bych všechno prožívala víc, proto jsem rozhodnuta, že si knihu do budoucna někdy přečtu sama. :) Ta ukázka, co jsi vybrala, je vážně dobrá (ani si ji z té audioknihy nepamatuji, holt nevýhoda audioknih, že zapomenu děj dřív, než kdybych knihu četla) a hrozně pravdivá. :) V minulosti stačilo pár nákresů ručně a Eiffelovka už byla téměř postavená, kdežto dneska musí architekt první zapnout mobil...

3 Alexandra Alexandra | Web | 25. ledna 2017 v 12:25 | Reagovat

niekde som už o tejto knižke počula ale neriešila som, ale po tvojej recenzii mam chuť nabehnut do knihkupectva a .. :D nuž, snad niekedy :)
krasny članok a velmi musim pochvalit aj blog, maš super članky a vlemi prijemny layout:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama