Splněný sen

14. června 2015 v 10:57 |  Povídky

Ten čas nějak utíká. Je to skoro čtrnáct dní, co jsem na blog dávala článek. Tak jsem si řekla, že už by bylo potřeba zveřejnit další. Jelikož mám zase nějak prázdno, tak jsem alespoň dokončila povídku k Terce do soutěže. Snad se bude líbit.




Knihomol. To je slovo, kterým by mě mohl leckdo popsat. Miluju knihy, miluji psaní. Je to můj život. Nepamatuji si, že by mě něco bavilo víc. Dny, kdy jsem jako malá vymýšlela a psala pohádky nebo si psala deníček, jsou pryč. Před třemi lety jsem si založila blog. Byla to nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat. A tak to vlastně začalo.


Jmenuji se Maggie Donovan, ale většina mě nejspíš zná jako Alex. Pod tím jménem totiž vystupuji na blogu a troufnu si říci, že Alex, zná celá škola. Tedy, uvedu to na pravou míru. Do nedávna nikdo nevěděl, kdo pod jménem Alex doopravdy vystupuje. To ale nebylo potřeba. V online světě jim stačila pouze Alex. A jak to s mým blogem vlastně je?

Během prvního roku jsem si získala pravidelné čtenáře. Měla jsem radost, že můj blog někdo čte a že se tam někdo pravidelně vrací. A o čem je vlastně můj blog? O knihách. To především. Najdete tam recenze na velkou škálu knih od romantiky, přes scifi a dokonce i knihy ze školní četby. Jak jsem řekla, miluji knihy. Snažím se také ukázat, že knihy nejsou ztráta času. Že bychom měli více číst, že je to vlastně také náš odkaz. Ale nejde jen o knihy, také o spisovatele. Najdete tam přehled o mých oblíbených spisovatelích. Také o těch nejznámějších spisovatelích, jak současných, tak i těch minulých. A něco málo i o začínajících spisovatelích. A především moji vlastní tvorbu. Už jsem se zmiňovala, že ráda píšu. Proto na mém blogu najdete také povídky, básničky, úvahy nebo dokonce pár rozhovorů. A také postřehy z mého života ve škole. Možná to někdo vnímá jako pomluvy, já tomu říkám upřímnost.
Během dalšího roku má návštěvnost rostla a to mě těšilo víc. Začala jsem spolupracovat s některými nakladatelstvími a psala jim recenze na knihy, někdy i nějaký ten článek na internetové stránky. Začalo se to docela dobře rozjíždět a mně se pomalu plnil sen.
To nejlepší ale přišlo až ten třetí rok. Můj blog znal už každý na škole. Několikrát jsem zaslechla, jak se o něm baví nebo na něj odkazují. Měla jsem své příznivce. Přicházeli mi komentáře, kde mi děkovali, že díky mě objevili kouzlo knih nebo že je začalo bavit psát své vlastní příběhy. Nebo že jsem je inspirovala k založení svého blogu. A taky, že jim mé recenze na knihy z povinné četby dost pomohly. To vše mně velice těšilo, přesto mi to nestačilo. Chtěla jsem něco víc. Chtěla jsem si něco dokázat. A díky podpoře od mamky a mého nejlepšího kamaráda, kteří jako jediní věděli o mém blogu a tvorbě, se to povedlo. Z jednoho nakladatelství, se kterým jsem spolupracovala, mi přišla nabídka na vydání knihy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu to bylo tu. Mohla jsem vydat svojí první knihu. Psali, že se jim líbí, jak píši a co píši. Že už moji tvorbu sledují dlouho a že mám potenciál na vydání knihy. Okamžitě jsem to brala. To byla ta tečka nakonec. Měla jsem pár příběhů v šuplíku, které jsem na blogu nezveřejňovala. Pracovala jsem na nich dlouho a nemyslela jsem si, že jsou až tak dobré. Ale teď, když jsem měla takovou příležitost, jsem se rozhodla je vytáhnout. Vybrala jsem dva, které mi přišli dobré, a poslala je nakladatelství. Na odpověď jsem čekala celý měsíc. Byla jsem netrpělivá. Myslela jsem, že se mi už neozvou, že to byl jen nějaký vtip. Nakonec jsem se dočkala. Moje příběhy už nebudou schované v šuplíku nebo na internetu. Měla jsem jedinečnou šanci vydat svojí vlastní knihu.
Moje nadšení pro psaní stále rostlo. I když psaní knihy nebyla řádná hračka. Měla jsem sice rozpracovaný příběh, ale chtělo toho ještě hodně dodělat. Kromě samotného příběhu jsem už přemýšlela nad názvem knihy a také obálkou knihy. A to nebylo jen na mě ale i na nakladatelství, které mělo také své představy. Vše samozřejmě bylo na domluvě a podle mě to nakonec vyšlo dobře. Dále se domlouval termín vydání, propagace knihy a další marketingové záležitosti. Stále jsem nevěřila, že se to opravdu děje. Bylo to pro mě jako splněný sen.
Když jsem to oznámila na blogu, byla jsem nervózní nad reakcí čtenářů. Věděla jsem, že jsem měla kladné ohlasy, když jsem se o vydání knihy zmiňovala, jako že bych jednou chtěla. Ale je snadné podpořit, když kniha není na světě. Je snadné napsat, že si mojí knihu přečtou, když ještě ani nevyšla. Teď, když se to opravdu stane, se potvrdí, kdo to myslel vážně. Nakonec jsem byla překvapená a nadšená, kolik čtenářů jsem tím potěšila.
Největší zážitek, na který nezapomenu, byl ten, kdy jsem poprvé držela svoji knihu v ruce. Ten pocit, že se to opravdu stalo. Že to nebyl jen sen ale realita. Že vás nebudou vnímat jen jako někoho, kdo sedí za počítačem a dokáže psát o tom, co ho napadne. A také ta radost, kdy konečně nedržíte knihu někoho jiného ale svoji. Ten pocit, že můžete říct, že jste napsali knihu. Bylo to prostě úžasné a nezapomenutelné. Tím to ale nekončilo. Zbýval týden do dne, kdy se kniha objeví ve všech knihkupectví. Kdy si ji budou moct koupit. Přes všechen dobrý pocit, jsem byla opět nervózní. Vše okolo knihy jsem sdílela na blogu a podpora od čtenářů mi dávala sílu a trochu naděje, že se kniha bude líbit.


A taky že se líbila. Měsíc po tom, co byla k dostání na prodejnách, měla slušnou prodejní úspěšnost. Na blog mi psali, jak se jim kniha líbila, jak se u čtení bavili a doufají, že to neskončí u jedné knihy, ale že vydám další. Měla jsem opravdu velkou radost. Těšila jsem se na všechny akce spojené s propagací a na setkání se čtenáři. Vše ale neberu jako samozřejmost, protože to není. Měla jsem štěstí, že se mi vůbec něco takového podařilo. A ještě větší štěstí, že se má kniha čtenářům tak líbila. Do budoucna bych ráda vydala další knihu a vím, že to nebude lehké. Ale věřím, že když nepolevím a nebudu vše brát jako samozřejmost, tak se mi to povede. Také vím, že nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem držela poprvé svoji knihu v ruce. Na to jakou jsem měla radost a byla jsem jako v sedmém nebi. A proto nechci zůstat jen u psaní knih a svého blogu, který nehodlám opustit. Ale chtěla bych, ten samí sen, jako jsem měla já, pomoct plnit dalším.



Vaše Alex
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 16. června 2015 v 18:10 | Reagovat

Povídka se mi líbí... tedy aspoň nápad. To jak si ji napsala už tolik ne. Je to celé v jedné rovině, žádné vyvrchlení. Takové nemastné neslané. Mimochodem tím, že by si celá škola zamilovala knihy kvůli blogu jsi mě pobavila pobavila. Nevěřím ,že by se tohle někdy mohlo stát.

2 Katie Katie | Web | 16. června 2015 v 23:13 | Reagovat

Přiznávám, že zápletky a nějaké zvraty tato povídka postrádá. Popravdě jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, když jsem to psala. Spíš to mělo být takové jednoduché vyprávění...
A co se týče toho, že si celá škola díky tomu zamilovala knihy, to jsem tam nikde nepsala. =) (Navíc je mi jasné, že by se to nemohlo stát.) Ale představa to není tak špatná ne?

3 Terka Terka | E-mail | Web | 19. června 2015 v 15:43 | Reagovat

Také se mi povídka líbí, ale mám stejný problém, jako Kristýna. Navíc to všechno bylo tak hrozně dokonalé, že by se to ve skutečnosti určitě nemohlo stát... ale opět dávám palec nahoru za to, že jsem v povídce nenašla nějaké větší množství chyb (tak mě k tomu napadlo, jestli ti je někdo neopravuje?), ale problém s dějem se tím nevyřešil.

Že tě ta povídka napadla v souvislosti se čtením  Girl Online? Nebo je to jen můj dojem? :-)

4 Katie Katie | Web | 20. června 2015 v 13:18 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že si tam nenašla moc chyb. Docela se tomu divím. =) Nikdo mi to neopravuje i když bych byla ráda.

Popravdě jsem to měla rozepsané dříve než jsem rozečetla knihu Girl Online ale nakonec mě v tomto ohledu ta kniha trochu nakopla no. =)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. června 2015 v 14:36 | Reagovat

Mám na to stejný názor jako ostatní. Je to rozhodně zajímavý nápad, ale stále jsem čekala, kdy se něco pokazí, a nebude to tak pozitivní, abych mohla říct, že je to dobrý příběh. Je to krásně sepsáno, ale postrádá to jakoukoli zápletku. Ale má to své kouzlo, to musím uznat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama