Ode dneška za tři roky

30. června 2014 v 17:34 |  Povídky

Málem jsem zapomněla na soutěž ale dohlana jsem to.
Naštěstí už jsem měla půlku napsanou, tak to šlo rychle.
Snad se vám povídka bude líbit. =)







Už jsou to tři roky, co jsem odjela z Londýna. Pro někoho to je krátká chvíle, ale pro mě je to dlouhá doba. Změnila jsem se a tak i můj život. Přesto že jsem jela do Francie, abych studovala, stihla jsem si za tři roky zařídit nový život. Ze školy jsem odešla. Snažila jsem se vydržet, už jen kvůli rodičům ale táhlo mě to jiným směrem. Našla jsem si práci a ne vždy to bylo snadné. Ale teď mám nové přátele, krásný byt a samozřejmě dobré pracovní místo. A to vše v Paříži, kterou jsem si zamilovala hned od svého příjezdu.
Samozřejmě, jsem nezapomněla na staré dobré přátelé. Udržuji s nimi kontakt celé tři roky. A těším se, až je zase uvidím. A rodiče? Zatajila jsem jim odchod ze školy. Mrzí mě to a doufám, že mě pochopí. Ale co mě nejvíc trápí? To, že mi ze života zmizela jediná osoba, kterou jsem kdy milovala. Adrian. Když jsem věděla, že se do Londýna nevrátím, přestala jsem mu psát. Nemohla jsem ho nechávat v tom, že se znovu uvidíme a vše bude takové, jako dřív. Chápal, že jsem chtěla jít studovat, ale to se změnilo. Věděla jsem, že by semnou neodjel a tak jsem ho nechala jít. Musí na mě zapomenout. Ale teď, když se na víkend vracím domů, bojím se. Bojím se, že ho potkám. Poslední slova co jsme si slíbili byli ,,Ode dneška za tři roky. Znovu se setkáme." pamatuji se na ten den, jakoby to bylo včera. Nezapomněla jsem.
Dost vzpomínek. Teď mě čeká těžký úkol. Sdělit rodičům pravdu. A mám na to jen jeden víkend. Co si o mě pomysli? Odpustí mi to? Miluju svoji práci a nenechám se od ní odradit. Ale co když kvůli tomu ztratím rodiče? Neměla jsem čas o tom dále přemýšlet. Letadlo přistávalo a já se ocitla znovu v Londýně.
Na letišti mě čekala Lucka. Má nejlepší kamarádka, které stojí při mně. Tak ráda jsem ji viděla. Oběma se na tváři vykouzlil srdečný úsměv. Objali jsme se a pokračovali pryč z letiště. Než jsem jela domů, sedli jsme si do kavárny a vše probrali. Když už jsme si neměli co říci, byl čas jet. ,,Hodně jsem toho prošvihla. Chyběla si mi." usmála jsem se na ni. Nasedli jsme do auta, kterým Lucka přijela. Odvezla mě k rodičům a popřála hodně štěstí.
Stála jsem před domem. Není možnost couvnout. Vydala jsem se ke dveřím, které se otevřeli. Mamka si mě prohlížela a při tom se usmívala. Hned potom, co se ujistila, zda to jsem opravdu já, pomohla mi s taškou. Uvítali jsme se. Dokonce i bratr sešel dolu, aby mě pozdravil. Sedli jsme si v obývacím pokoji. Rodiče vyzvídali, jaké to bylo ve Francii. Zatím na školu nepřišla řeč. Když jsem jim vše povyprávěla, zeptala se mě mamka. ,,A co škola? V emailech si o škole nemluvila ani po telefonu." stále se usmívala a mě se sevřelo hrdlo. ,,Mami, tati chci vám říct něco důležitého." posadila jsem se naproti nim. ,,Během školy jsem si našla brigádu. Byla to malá redakce, co patřila ke škole. Každý měsíc publikovala časopis, kde se psalo o školních aktivitách." udělala jsem pauzu. ,,Ředitelce té redakce se mé články líbili a tak se za mě přimluvila v redakci časopisu Art & Décoration. Byla to dobrá příležitost. A tak jsem začala chodit na brigádu tam. A po dvou měsících se tam naskytlo volné pracovní místo." opět jsem udělala pauzu. Čekala jsem nějaké dotazy, ale rodiče byli z ticha. ,,Vzala jsem ho." dodala jsem. Mamka se ujala slova. ,,A co škola? Jak si to stíhala se školou?" teď jsem to musela říct. ,,Školu jsem ukončila." podívala jsem se jinam a pak zpět na rodiče. Táta nic neříkal, za to mamka byla naštvaná. ,,Ukončila? Jako, že si do školy celé tři roky nechodila?" vstala a chodila po místnosti. ,,Snažila jsem se, ale po půl roce jsem věděla, že mě to bavit nebude. Nebyl to obor pro mě a naskytla se příležitost psát do časopisu. Víš, že mě to baví." podívala se na mě a já věděla, že je zle. ,,To ano ale copak ti to zajistí dobrou budoucnost? Nějaký časopis, který sotva někdo čte? Kam chodili peníze na školné?" zeptala se. Myslela jsem, že to takhle dopadne. ,,Ze začátku jsem z toho platila nájemné. Pak jsem ale dostávala plat z časopisu a většinu peněž jsem si ukládala na účet." zvednul se i táta a mířil pryč z místnosti. ,,Měla si nám to říct." řekl a odešel. Postavila jsem se a podívala se na mamku. ,,A co teď? Vyhodila si tři roky školy za psaní do časopisu. Kam myslíš, že tě tady přijmou?" posadila se zpět do křesla. ,,Mami, nezůstala jsem u jednoho časopisu. Po roce jsem nastoupila na kurz do časopisu Neo, kde mi nabídli plné pracovní místo. Nepíšu už o nábytku ale o zemích, přírodě, zvířatech a různých kulturách. Nabízejí se mi různé pracovní cesty. Baví mě to. Dostávám slušný plat. Mám malý, ale pěkný byt s výhledem na Eiffelovku." dořekla jsem a stála si za svým. Vzala jsem si tašku a namířila si to do pokoje. Než jsem zašla, ještě jsem se otočila na mamku. ,,V pondělí se vracím do Paříže." s tím jsem se otočila a šla do pokoje.
Nechtělo se mi vybalovat. Lehla jsem si na postel a přemýšlela o mém rozhodnutí. Nehodlám ho měnit. Je to má příležitost. Rodiče to musí pochopit. Dobrou půl hodinu jsem tam jen ležela, když se ozvalo zaklepání. ,,Dále." řekla jsem a vešel táta. Sedl si ke mně na postel. ,,Jsem rád, že si doma." řekl a já byla ráda. ,,Já taky." usmála jsem se a objala ho. ,,S tou školou si nám to měla říct. Mamku by to přešlo a určitě by tě podpořila." usmál se. Vím, že to myslí dobře ale nejsem si jistá. ,,Baví tě psát?" zeptal se. ,,Ano." odpověděla jsem. ,,Máš dobrý plat a byt?" další otázka. ,,Ano." co jiného říct. ,,To je hlavní. Nikdy nedělej nic, co by tě nebavilo. Jsi mladá, užívej si. Avšak s rozumem." řekl a pak odešel. Mamka semnou nepromluvila jediné slovo. Odešla jsem proto k Lucce.
Vše jsem ji vyprávěla. Nic jiného jsme nečekali. Poté jsem ji ještě ukazoval fotky mého bytu, z Paříže a z práce. Stále jsem z té práce nadšená. Konečně se mi daří. Pak ale Lucka nadhodila. ,,Už si se viděla s Adrianem?" ztuhla jsem. Podívala jsem se na ni. ,,Ne. Já mu přestala psát." odpověděla jsem. ,,Jak přestala?" zeptala se a dívala se překvapeně. ,,Co jsem si uvědomila, že se nevrátím do Londýna, jsem mu přestala psát. Musí na mě zapomenout. Nemá cenu udržovat vztah na dálku." odmávala jsem to a nechtěla se o tom bavit. Poté jsme se rozloučili a já šla zpět domů.
Víkend utekl jako voda. Mamka byla stále naštvaná, ale nemohla nic dělat. Bylo to mé rozhodnutí. Alespoň se mnou mluvila. Opět jsem se loučila se svým pokojem. Bratr řekl, že někdy přijede na návštěvu a to samé i rodiče. Prý co nejdříve. S rodiči jsem se po půl hodině také rozloučila. Na letiště mě vezla Lucka. Byla jsem s ní domluvená.
Na letišti byl velký ruch. Měla jsem ještě přes půl hodiny čas. Seděli jsme na lavičce a probírali, kdy se opět navštívíme. Řekla jsem, aby přijela co nejdříve. Chtěla jsem ji vše ukázat. ,,Dojdu pro kafe." nabídla se a zmizela v davu. Koukala jsem na hodinky a dívala se kolem sebe. Tolik lidí stále někam lítá a já patřím mezi ně. Jak jsem tak koukala kolem, do oka mi padl Adrian. Vytřeštila jsem oči a podívala se jinam a pak zpět na místo, kde jsem ho zahlédla. Nezdálo se mi to. Vyšel směrem ke mně. Začala jsem být nervózní. ,,Ahoj Gábi." pozdravil. Vstala jsem a také ho pozdravila. ,,Co tu děláš?" nedalo mi to. ,,Copak si nepamatuješ. Odedneška za tři roky." připomněl mi. Samozřejmě, že se pamatuju. ,,Proč si přestala psát a odpovídat na mé zprávy?" zněl tak ublíženě. Nemohla jsem mluvit. ,,Gabrielo, miluju tě. Řekl jsem to, když si odjížděla a platí to i teď." měla jsem slzy v očích. ,,Já vím. Ale nejde to. Myslela jsem, že dodělám školu, vrátím se a bude spolu. Vše je jinak. Zůstávám v Paříži a vztah na dálku? Víme, že by to nešlo. Je to nejlepší řešení." podívala jsem se do země. Nemohla jsem se na něj dívat. Nebyla jsem si jista, zda bych pak odletěla. Čekala jsem, co bude dál. Adrian natáhl ruku a vzal mě za bradu. Dívala jsem se mu do očí. ,,Udělala si rozhodnutí za nás za oba. Není to férové. Chci, abychom dělali rozhodnutí spolu. Nezměnila ses jen ty ale i já." to jsem nečekala. Když jsem se na něj dívala, vše se mi vrátilo. Myslela jsem, že je vše pryč, ale nebylo. ,,Adriane, možná si se změnil ale.." nenechal mě doříct větu. ,,Gábi, nech mě se rozhodnout. Chci být s tebou. Chci to alespoň zkusit." usmál se a já věděla, že ho miluju. ,,Nemohu odjed hned teď, ale vyberu si dovolenou, a co nejdříve za tebou přijedu." skočila jsem mu do řeči. ,,To po tobě nemůžu chtít." jen zakroutil hlavou. ,,Já chci. Přijedu za tebou. Slibuji. Zkusíme to. Může to vyjít. Dej nám šanci." dořekl. Slzy jsem neudržela. Kouleli se mi po tváři, aniž bych chtěla. Objal mě a políbil. ,,Miluju tě." řekl. ,,Já tebe taky." odpověděla jsem a znovu ho objala. Nechtěla jsem ho pustit, ale hlásili můj let. Musela jsem jít. Rozloučili jsme se. Ještě jsem se ohlédla, abych mu zamávala. Už tam nestál sám. Vedle něj byla Lucka. Smála se a mě bylo jasné, kdo ho sem přivedl. Byla jsem ráda, že ji mám za kamarádku. A byla jsem ráda, že slib, který jsme si dali, alespoň jeden z nás dodržel.


,,Odedneška za tři roky. Znovu se setkáme.''
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 30. června 2014 v 20:49 | Reagovat

Super nápad :D Ja som poviedku písala až dnes, som na to zabudla :D
Páči sa mi ten nápad, že išla za tým čo ju baví a je úspešná a rodičia to po počiatočnom šoku vzali dobre :D

2 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 1. července 2014 v 12:23 | Reagovat

Jej, s týmto projektom som sa už niekde stretla. Je dobré natrafiť na ďalšiu stránku, kde človeka zaujal taký dobrý projekt a vidieť, ako sa ľudia do niečoho takého zapájajú.

3 Terka Terka | E-mail | Web | 1. července 2014 v 14:55 | Reagovat

Tvá povídka se mi moc líbila :) a byt naproti Eiffelovce? Ten bych si tak moc přála. :)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 15. července 2014 v 16:06 | Reagovat

Nádherná povídka :) Moc se mi líbila :) Hlavně ten konec, prostě dokonalé :)

[3]: Já taky :D Přibereš mě jako spolubydlící? :D

5 Terka Terka | E-mail | Web | 28. července 2014 v 21:43 | Reagovat

[4]: To si ještě musím promyslet. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama