Sen, jménem Paříř - 4

22. dubna 2013 v 17:10 |  Sen, jménem Paříž
Napsala jsem ho delší, abych se rychleji dostal k tý Paříži. =)





,,Hledala jsem snad všude. Nikde neberou.'' stěžovala si Rebeka.
,,Ty určitě něco najdeš. Uvidíš. A v nejhorším požádáš mamku." utěšovala ji Diana.
,,Jo, abych uklízela v její firmě. Ještě se někde pozeptám." ukončila debatu o brigádách a vešla do třídy. Sedla si na své místo vedle Diany. Hodina literatury a ještě k tomu suplovaná. To bude pohoda.
,,Ty Diano. Musím udělat ten rozhovor. Půjdeš semnou?" ptala se a doufala, že jí pomůže.
,,Za Tobiášem. Bude si myslet, že po něm jedu." pronesla Diana a soucitně ji vzala kolem ramen.
,,Reb, ty to zvládneš. Slib mu to, co víš, že chce. Hlavně ne rande semnou. A bude to v pohodě." řekla.
Po celou dobu, si připravovala otázky a oslovení. Byla z toho nervózní. Věděla, že by se s takovými lidmi mohla bavit, ale nějak ji nepřitahovali. Samá zábava a nakupování. To nebylo pro ni. Skončila hodina a vydala se na školní dvůr. Tobiáš tam býval se svojí partou a teď by měli mít volno. A nemýlila se. Seděl tam obklopen všemi lidmi z party. Ještě jednou se nadechla a šla po trávě právě k němu. Zastavila kousek od něj a čekala, až si jí všimne. Když ani to nezabralo, zakuckala.
,,Co se děje Mitlerová?" podíval se na ní a usmíval se. Zatím co parta si ji podezřívavě prohlížela.
,,Já jen že. Ten rozhovor do novin. Máš čas?" vysoukala ze sebe.
,,Rozhovor do novin? O ničem nevím." odpověděl a pořád se na ní díval.
,,Mikulová neposílá upomínku. A jestli se chceš upravit kvůli fotce, dám ti čas." rozhoupala se. Chvilku na ni koukal a pak se začal smát. Přidali se i ostatní. Hned si myslela, že jí mají za pitomce. Pak zbytek poslal pryč a jí ukázal, ať si sedne vedle něho.
,,Upravit se nepotřebuju." usmál se. ,,Ale rozhovor za darmo taky nedám." dal ruce do kapes.
,,S tím jsem taky nepočítala. Řekni, co bys rád?" vše na rovinu, pomyslela si.
,,Ty se kamarádíš s Dianou že?" nakousnul téma.
,,Jo ale rande ti s ní nedohodím." rychle odpověděla.
,,To ani nemusíš. Jen mi řekni něco, co by mi pomohlo. Fakt se mi líbí." řekl docela přátelsky.
,,Nevím, co bych ti měla říct." pokrčila rameny. Ale pak ještě dodala.
,,Myslíš to s ní opravdu vážně? Víš, není to takový úlet." zeptala se.
,,Ne, myslím to fakt vážně. Pokaždé když jí vidím, znervózním. Ten její úsměv mě dostává do kolen. Vždy když pohodí vlasy a já cítím její vůni a ta její perfektní postava." začal vyprávět a Rebeka věděla, že to myslí vážně. Alespoň si to myslela.
,,Fajn. Pomůžu ti. Chystáme se jet do Francie." řekla a nic víc.
,,A? Jak mi to má pomoct?" nechápal a díval se na ni.
,,Není to od této školy ale, když se poptáš a zajistíš si jízdenku taky, máš parádní čtyři dny jen s Dianou." dořekla mu.
,,To je dobrý nápad. Ale koho se mám ptát, když to nepořádá naše škola." ještě se zeptal.
,,Třeba svého bráchy. Mám za to, že se s tíká s kamarády její sestry." to už by mu mohlo dojít.
,,Díky. Jsi fakt super." usměvavý ji objal a ještě několikrát poděkoval.
,,Ok. Ale teď ten rozhovor." řekla a vytáhla zápisník. Pak už vše jelo jak po másle. Za pár minut měla takový rozhovor, že ještě budou koukat. Pak se rozloučili a vydala se na posledních pár hodin. Když dorazila domů, mamka už připravovala večeři. Měla noční, tak jí dělala dříve.
,,Ahoj mami." pozdravila a sedla si k barové židličce.
,,Ahoj zlato. Tak jak ve škole?" zeptala se.
,,Dobrý. Vše jsem zvládla. Ty mami, chtěla jsem se zeptat na tu brigádu." rezignovala a zeptala se jí.
,,Čekala jsem, kdy se zeptáš. Když budeš chtít, můžeš začít už zítra odpoledne." řekla.
,,To jako fakt? Ty si skvělá." přiběhla k ní a objala jí. Pak zmizela do pokoje. Sedla k počítači a přihlásila se na Icq. Hned napsala Dianě. Byla ráda, že se zeptala mamky a ještě víc, když se blížila svému snu.


Odpadli jim první dvě hodiny. Rebeka s Dianou se domluvili, že si půjdou sednout do kavárny. Bylo osm hodin a Rebeka čekala před ní. Pak se přiřítila Diana. Kupodivu v riflích, volnějším tričku ale stylovou kabelkou, která ladila s balerínami. Zatím co Reka měla rifle jako každý jiný den, zelené tílko a přesto černé bolerko. Svojí tašku přes rameno, by za nic nevyměnila.
,,Ahoj, tak jdeme?" otevírala už dveře. Posadili se ke svému stolu v rohu u okna, kde měli výhled do ulice a tak na všechno dění. Objednali si kafe s mlékem.
,,S tou brigádou to vyšlo že?" usmívala se Diana.
,,To teda. Bude sice vytírat chodby a kanceláře. Vynášet koše a výjimečně něco doručím. Za 55Kč na hodinu to bude parádička." štěstím zářila. Mezi tím, jim donesli kafe.
,,A co ten rozhovor?" zeptala se Diana a míchala si kafe.
,,V pohodě, je to docela fajn kluk." řekla a podívala se do ulice.
,,Doufám, že tě nepřesvědčil, abys mě přemlouvala." prohlížela si jí.
,,Ne, to ne. Řekla jsem mu narovinu, ať se o tobě nezmiňuje." zalhala Rebeka.
,,Fajn. Včera jsem byla nakupovat a mám pár parádních kousků, co si vezmu sebou." začala Diana.
,,To je super. Co kdybychom o víkendu něco podnikly a zašli také nakupovat?" zeptala se a věděla, že neodolá. Zná ji po těch letech jak své boty.
,,No jasně že. Před odjezdem jsem se objednala ke kadeřníkovi a na kosmetiku a přemýšlím, zda si nemám nechat udělat gelové nehty." začala Diana.
,,Prosím tě. Nepřeháníš?" rýpla si do ní.
,,Naopak. Musím přeci vypadat skvěle. Když o tom mluvím, tebe jsem také objednala" řekla a napila se kafe, které bylo ještě horké.
,,Cože si? A kam proboha?" překvapením ani nevěděla co říct.
,,No ke kadeřníkovi." usmála se na ni. Ještě dlouho plánovali, co si vezmou, co koupí do busu. Pak se museli zvednout a jít do školy. Hned u brány potkali Lily.
,,Ahoj Rebeko" řekla provokativním hlasem.
,,Ahoj Lily." pozdravila a šli dál.
,,Prý tě včera viděli, jak se objímáš s Tobiášem. Copak spolu máte?" ruce měla v bok a dívala se nepřátelsky.
,,Co je ti do toho." odsekla Rebeka. Tohle ještě potřebovala. Lily přišla k ní a řekla.
,,Od Tobiáše dej ruce pryč. Všichni vědí, že je můj." byla naštvaná. Mezi ně si stoupla Diana.
,,Všichni vědí, že si to myslíš jen ty. Tobiáš s tebou nic nemá. A Rebeka si může dělat, co chce a s kým chce, ty mumie." řekla, chytla Rebeku za ruku a táhla pryč.
,,Díky." nic víc neřekla.
,,Díky? Co to mělo být? Ty ses objímala s Tobiášem?" zvedla obočí a koukala na ni.
,,Jen přátelské objetí. Snad nežárlíš?" dívala se na její reakci.
,,Prosím tě." mávla rukou a šli dál. Ve škole psali samé testy. Domů šla unavená a psychicky vyčerpaná. Rychle se šla osprchovat, převléknout a pak čekala na mamku. Byla nervózní ale zároveň ráda, že si vydělá nějaké ty peníze. Nečekala dlouho a tak se společně vydali do práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 10:00 | Reagovat

Pěkný díl :) těším se na další!

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 19:00 | Reagovat

DOKONALÁ kapitola jako vždy. Moc, moc, moc se těším na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama