Příběh II - Svět mimo ten náš - 7.díl

5. ledna 2013 v 12:57 |  Svět mimo ten náš
Tak jsem předevčera dopsala kratší pokračování.
Musím se přiznat, že mě to začalo bavit psát.
Tak jen aby to pavilo také Vás. =)




Pořád hnali koně vpřed. Neotáčeli se. Vítr si hrál s jejich vlasy. Za nimi se jen prášilo a cesta vpředu ubíhala tak rychle, že to sotva stíhali sledovat. Když už se jim zdálo, že jsou dost daleko, zpomalili. ,, Páni to byla jízda.'' prohlásila nadšeně Katka. ,,To máš pravdu. Docela jsem si to užila. Ale doufám, že ty chlápky už nepotkáme.'' odpověděla. Cesta se zdála nekonečná. Chvílemi se ztrácela a pak se znovu objevila. Potkali sotva tři lidi a ani jeden se s nimi nebavil. Pomalu se stmívalo a žádná vesnice na dohled. I kdyby tak už neměli tolik peněz. Rozhodli se zastavit. Opatrně slezli z koně. Obklopovalo je jen pole a z druhé strany louka. Místy i stromy. Rozhodli se u jednoho přespat. Byl mohutný a jeho koruna byla také dost veliká. Přivázali koně k jedné z větví a snažili se sehnat něco, čím by založili oheň. Podařilo se pár klacků najít a založit oheň se jim povedlo zázrakem. ,, Doufám, že naše cesta není zbytečná.'' prolomila ticho Aneta. ,,To já taky. Přeci jenom tu nechci zůstat.'' řekla a koukala do malého plamínku před sebou. Oheň dlouho hořet nebude a tak se uvelebili, jak se dalo, a snažili se usnout. Postel to nebyla a pohodlný už vůbec.
Noc byla klidná a byli za to rádi. Hned jak se dalo, vyjeli zase na cestu. Ticho, které panovalo kolem nich, bylo nesnesitelné. Prolomila ho až Katka. ,, Omlouvám se, že jsem nás to tohohle zatáhla.'' Anet překvapilo, že něco takého řekla, i když už jí prolítlo hlavou obvinění, za to, kde se ocitli. ,, Nemusíš. Nemůžeš zato. Nevěděla si, že kniha něco takového dokáže.'' řekla a stále koukala před sebe. ,,Ano, ale kdybych si ji nepůjčila, mohly jsme v klidu sedět doma.'' bylo vidět jak je naštvaná. ,,To by ale nebyla taková zábava, nemyslíš ?'' snažila ji Aneta povzbudit. Katka se na ni jen podívala. Snažila se vykouzlit úsměv, ale nějak ji to nešlo. Dál poslouchali dupání koňů a jejich oddechování. ,, To snad ne.'' vyhrkla Anet. Katka hned věděla co tím myslí. Před nimi se rozprostíral les, který museli projet. Neměli jinou možnost. ,,Třeba bude bezpečnější než ten předchozí.'' skoro potichu pronesla. ,,To doufejme. Snad to budeme mít rychleji projetý, když teď máme koně.'' snažila se najít nějaká pozitiva. Přesto nebyla klidná. Pobídla koně a pohlédla letmo na Katku. Jeli po cestě do lesa. Nebyl tak tmavý jako ten, kde se objevili, ale nikdy neříkej nikdy. Místy prosvítalo slunce, vytvářelo krásné obrazce a rozzářilo pavučiny v některých větvičkách stromů. Pořád bylo něco slyšet. Buď se listy stromů vlnily ve větru, nebo práci, co poletovali ze stromu na strom. Les vypadal velice živý. ,, Je tu krásně. Nemyslíš?'' prohodila Katka. ,, Nejsem si jistá. Pořád mám strach. Nevíme co nás tu může čekat. Raději bych byla pryč.'' nebyla to odpověď, kterou Katka zrovna čekala. Chápala to však.
Nevěděli, jak dlouho jedou, ale strach už z nich spadl. Po cestě se nic nepřihodilo a to jim vykouzlilo úsměv na tváři. ,,Dáme si závody ?'' křikla Aneta na Katku a nečekala na odpověď. Popohnala koně a rozjela se vpřed. Katka neváhala a přidala se. Užívali si to, jak se dalo. Ale dlouho to netrvalo. Koně nečekaně zastavili. Byli neklidný a nechtěli dál jet. Pořád couvali, nebo se otáčeli ze strany na stranu. Pak jako by jim něco přeběhlo přes cestu. Splašili se a postavili na zadní. Ani jedna se na koni nedokázala udržet. Obě spadli na zem. Koně utíkali zpět. Katka ležela na zemi. Všechno ji bolelo po pádu. Pokusila se zvednout a rozhlédla se po Anetě. Ležela opodál a nehýbala se. Musela se uhodit. Než se Katka sebrala, do cesty ji vstoupil muž. Byl vysoký a zarostlý. Oblečení neměl zrovna čistý a výraz ve tváři měl tvrdý. Zpoza stromů se jich objevilo víc. Muž se k ní naklonil a chytnul ji za ruce. Dost silně až to bolelo. Vykřikla, ale tím si nepomohla. Další dva popadli Anetu a nesli ji pryč. ,,Stůjte! Okamžitě zastavte! Kam ji to nesete! Aneeet!'' křičela, jak se dalo. Muž ji vzal a táhl ji stejným směrem. ,,Pust mě. Nech mě být !'' snažila se vymanit ze sevření, ale bylo příliš silné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 20:47 | Reagovat

Hezké :) Jsem zvědavá, co se jim stane...

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 17:50 | Reagovat

Páni! Tak to je vážně napínavé....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama