Příběh II - Svět mimo ten náš - 3.díl

16. prosince 2012 v 16:22 |  Svět mimo ten náš

Vím, že už jste asi zapoměli na tuto povídku ale začala jsem to znova psát. Možná je to asi nudné ale akt
jsem se snažila. =)
Taky jsem to více rozsekala, protože je to dlouhé jako ty dva předešlí díly.
No tak ať se to líbí.



Leželi někde uprostřed lesa. Když se rozhlíželi kolem sebe, nikoho neviděli. Pořád byli zmatený. Byli sami na neznámém místě. Jediné co vedle nich leželo, byla stará kniha, obalená
v kůži. Když ji Katka otevřela, zjistila, že to byla ta samá, kterou měla doma. Akorát tahle byla starší. Mnohem starší. Bylo jí jasné, že pokud tohle vše co se děje je pravda, tak jediná věc co je mohla zachránit, byla právě ta kniha. Neváhala a vzala ji. Vstala a pomohla Anetě. Která okamžitě promluvila ,,Štípni mě, protože nevěřím, že se tohle opravdu děje.'' Katka neváhala a štípla ji. ,,Bohužel se nám to nezdá.'' opáčila. Než se stačili rozhodnout, kudy půjdou, objevil se o kus dál ten muž. Byl to ten samý, kterého viděla v Katčině pokoji. Pořád koukal tak vražedně. ,,To je ten muž.'' řekla Anet. A nebyl sám. Za ním se vynořili další. A přátelsky rozhodně nevypadali. Aneta neváhala a zatáhla Katku za ruku a rozeběhli se opačným směrem. Běželi rychle, ale ti chlapy se zdály rychlejší. Zdálo se jako by běželi věčnost. Katka už nemohla, ale Anet ji povzbuzovala a občas popotáhla dál. Zdálo se, že je každou chvilku dohoní. Už slyšeli, jak jim dýchají na záda a natahují ruce. Jenže před nimi najednou les začal ustupovat a byla vidět louka. Z posledních sil vyběhly z lesa a nezastavovaly. Rozhlíželi se kolem, jestli někoho neuvidí. Byli pořád sami a ti muži z lesa za nimi už neběželi. Obě vyčerpaně zastavili. Dýchaly jak o život. Anet se ohlédla a viděla toho muže na okraji lesa, jak je pozoruje, ale nehýbe se. Chvilku na ně koukal a pak zmizel mezi stromy. Nahlas si oddechla. Šli mlčky a pořád ostražitě koukaly kolem sebe. Katka pořád táhla knihu a ve svetru co měla na sobě, ji po tom běhu bylo vedro. Za to Anetě v pyžamových kalhotách a tílku moc ne. Ticho prolomila Katka ,,Co budeme dělat ?''. Pohlédla na Anetu, ta jen pokrčila rameny a mlčela dál. Ušli pořádný kus cesty. Nepotkaly nikoho. Mohlo být něco málo po poledni. Slunce hřálo a po mracích ani stopy. Narazili na cestu, která se zdála být používána. Vypadala jako polní a tak se po ni vydali. Netrvalo dlouho a na cestě se objevil muž, jedoucí na koni. Hned jak ho uviděli, začali na něj mávat, ale vypadalo to, jakoby nezastavoval. Projel kolem nich, ale nakonec zastavil, z koně však neslezl. ,, Kdo jste a co tu pohledáváte ? '' zeptal se neochotně. ,, Ztratili jsme se. Nevíte, kde jsme ?'' ujala se odpovědi Anet. Muž pohotově odpověděl ,, Když půjdete vpřed dorazíte do města Gotan a pokud vzad, tak do vesnice Raten.'' Už chtěl odjet, jenže Anet ho zastavila.
,, Mohly bychom jít s Vámi? V lese nás honili nějací chlápci a nerada bych potkala někoho horšího.'' Dívala se na něj a čekala, co odpoví. Muž na ně opět pohlédl. ,,V lese? Divím se, že jste to přežili.'' Více neřekl ani slovo. Slezl z koně a šel vedle nich. Chvíli bylo ticho. Anet s Katkou si prohlíželi jeho a on zase je. Nebyl zrovna moderně oblečen. Měl černé plátěné kalhoty, bílou košili a přes to černou vestu. Ruce měl velké a silné. Vlasy asi tak po ramena, stažené do copu. Vypadal drsně, ale když promluvil, věděli, že jsou s ním v bezpečí. Kůň, který šel vedle něho, vypadal mladě a jeho světle hnědá hřívala splývala na stejně barevném těle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris_Týna Kris_Týna | Web | 16. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

koukám nový vzheld. krásný :)

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 18:43 | Reagovat

Je to skvělé pokračování :) A ne, nezapoměla jsem na ní :)

3 Kris_Týna Kris_Týna | Web | 17. prosince 2012 v 15:41 | Reagovat

Pěkný článek.. Hrozně povedené :)
A víš, že ani nevim jak si to pamatuju? Ono to nějak samo ;))

4 Prcek Prcek | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 16:40 | Reagovat

Radši jsem si přečetla i dvě předchozí kapitoly, abych si příběh trochu oživila ;)
Holky se určitě přenesly někam do minulosti. Je to zajímavé. Těším se na další díl ;)

5 Spark_Seeker Spark_Seeker | E-mail | Web | 13. června 2017 v 6:47 | Reagovat

Lehce ti pokulhávají koncovky, ale jak už jsem říkala - ani nevím, na jaké úrovni v psaní jsi teď a možná už máš dávno zafixovaná pravidla pro jejich psaní, takže budu raději mlčet :D Jinak, příběh jako takový zní dobře a líbí se mi to :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama