Příběh II - Svět mimo ten náš - 6.díl

22. prosince 2012 v 13:48 |  Svět mimo ten náš

Tak mam tu další díl. Bude na delší dobu poslední. =) A je dlouhý tak se nelekněte až to otevřete. =)
Asi sem to fatk přehnala ale ono to nešlo moc rozdělit. =)



Byla to opět nějaká polní cesta. Celou dobu nikde ani živáček. Kolem cesty se vše zelenalo, stromy měli košaté koruny a byl slyšet zpěv ptáků. To jim ale na náladě nepřidalo. ,,Myslíš, že nám ten chlap pomůže? Co když ten stařík kecal?'' ptala se Katka. ,,Na to nebudeme ani myslet.'' rychle odpověděla Aneta. Už se pomalu chýlilo k večeru a oni pořád byli na cestě. Jako by se nehnuly z místa. Za celou dobu nikoho nepotkaly. ,,Slyšíš to?'' ozvala se Aneta a ukázala ať se Katka zastaví. Obě poslouchali. Katka ,,Jo, něco slyším.'' a opravdu za chvíli proti nic vyjel nějaký vůz tažený koněm. Seděl na něm starší muž. Vypadal unaveně a skoro je přehlédl, nebýt Anety. Zavolala na něj a on zastavil. ,,Dobrý den, je nedaleko nějaké město ?'' muž si je prohlédl, zasmál se, ale odpověděl ,,Město ne ale vesnice ano. Je to pár minut po cestě.'' nečekal na poděkování. Popohnal koně a znovu se rozjel. Měl pravdu. Za kopci byli vidět velký dřevěný vrata. Nebylo to město ale ani jako vesnice se to nedalo nazývat. Možná tak osada. Když přišli, venku už skoro nikdo nebyl. Také už skoro nebylo vidět. Vešli do nejvíc hlučného domu, což byla hospoda. Zeptaly se majitele, zda by neměl pokoj, kde by mohli prospat. Všichni si je prohlíželi. Muži se zájmem a ženy s opovržením. Hospodský se zeptal ,,A peníze máte?'' Katka okamžitě vyndala na stůl všechny mince, co měli. Hospodský si je vzal, podal jim klíč a ukázal směr. Na nic nečekaly a šli. Cítili se nepříjemně. Navíc to tam páchlo alkoholem a upocenými muži. Šli po schodech do prvního patra, byli to hned druhé dveře. Když je otevřeli, viděli malý pokoj s dvěma postelemi, pokud se tomu dá říkat a jeden malý stolek. V rohu něco jako umyvadlo a jednu osušku, která vypadala jako by ji nikdo nepral. ,,Pane Bože, to snad není pravda. Co to má být ?'' křikla hystericky Katka. Přišla blíž k posteli. Bála se na ni šáhnout, aby náhodou nespadla. Rozhlížela se kolem. Stolek, který stál vedle postele, měl šuplík. Otevřela ho a našla tam svíčku a pár zápalek. Okamžitě ji vyndala a zapálila. Hned se pokoj trochu rozsvítil. Na stěnách byli hned vidět pavučiny, skrz malé okno táhlo a přikrývky byli posety malými dírkami. ,,Raději pojď spát. Nechci už nic vidět, chci odtud vypadnout.'' řekla Anet. Opatrně vlezla na postel a snažila se usnout. Katka udělala to samé, sfoukla svíčku a čekala, až usne.
Ráno je probudilo světlo, které pronikalo skrz okno. Katka se divila, že vůbec usnula. Anet už byla vzhůru a byla neklidná. ,,Měli bychom už jít.'' řekla. Vzala tašku s věcmi. Otevřela dveře a čekala, až se Katka zvedne z postele. ,,Už jdu. Taky chci být daleko odtud.'' zavřela dveře a vydali se ze schodů dolu. Dole už hospodský poklízel. Zřejmě z večera. ,,Tak jak jste se vyspali děvenky ?'' hned jak je uviděl zeptal se. ,,Dobře. Děkujeme Vám, ale už musíme jít.'' zalhala Aneta. ,,Máme namířeno do města Larten. Nevíte jak je daleko ?'' ještě se zeptala. Chvíli na ně tak koukal a pak odpověděl. ,,Tak Larten ? Den dva chůze.'' Nic víc nepadlo, zase se věnoval práci. Děvčata vyšla z hospody a dali se opět na cestu. ,,Myslíš, že se vůbec dostaneme zpět ?'' nemyslela na nic jiného než na jejich malý byt. Dokonce by byla raději ve škole než tady. ,,Doufám že ano. Nehodlám tu zůstat.'' řekla rozhodně Katka ale necítila se tak. Šli už nějakou chvíli, po cestě si dali kus chleba. Měli hlad, jenže nevěděli, co je ještě čeká. Z jedné strany se začínal rozprostírat les. Nebyl veliký jako ten předchozí, kde se je snažili dostat ti chlapy, ale přesto je polil strach. Když byli už v půlce, slyšeli dva hlasy, co se hádají. Než stačili přidat do kroku, z lesa se vyřídil muž. Za ním hned druhý a ten na něj křičel. ,,Přiznej se! To ty si je měl hlídat. Určitě si je pustil, tak jako minule!'' a snažil se uhodit toho prvního. ''Já nikoho nepouštěl! Museli utéct sami!'' a vyhýbal se ránám. Děvčata se snažila rychle vzdálit ale všimli si jich. ,,A hele kdo se to tu objevil.'' kouknul na druhého muže. Už je nezajímala jejich hádka. ,, Máte na spěch ?'' optal se druhý. ,,Ano to máme.'' odsekla Aneta. ,, Ale, ale. Mileji by to nešlo říci.'' přišel k Anetě chytl ji za ruku a vedl ji do lesa. ,,Okamžitě mě pusťte!'' křičela. Podívala se směrem ke Katce, jenže ta na tom nebyli líp. Na kraji lesa měli zřejmě tábořiště. Ke stromu měli přivázané dva koně a uprostřed hořel oheň. U něj měli deky a pár tašek. ,,Sedněte si.'' řekl a pustil ji. Přesně to udělal i ten druhý s Katkou. Obě si neochotně sedli. ,,Tak máme hosti.'' mrknul na druhého chlapa a sednul si naproti holkám. ,,Copak děláte tady v těch končinách. A sami ?'' zeptal se. ,,Někoho hledáme.'' odpověděla Katka. ,,Rádi bychom s Vámi poseděli ale máme na spěch.'' Katka chtěla vstát ale muž na ni ukázal dýkou, kterou vytáhl z pasu. ,,Sednout.'' zase ji zandal.
Podíval se druhého a přikázal mu, aby přinesl víc dřeva. Že se tu zdrží déle. Poslechl ho ale měl u toho dost keců. ,,Jsme v háji. Musíme něco podniknout.'' šeptala Aneta Katce. ,,A co máš na mysli.'' odpověděla ji. ,,Ještě nevím, ale moc času nemáme. Za chvíli přijde ten druhý.'' sledovala muže, co seděl naproti. Zatím si jich nevšímal. Něco mnul v ruce. ,,Co kdybychom si vzali ty koně. Taková menší půjčka.'' řekla Katka. ,,A jak to chceš udělat?'' zeptala se Katka. ,,Já ho zabavím a ty nějak odvaž koně.'' ukončila rozhovor Katka. Přisunula se víc k tomu muži. ,,A co dělají takový dva urostlí pánové zde v lese?'' usmála se na něj. Podíval se na ni. ,,No to je dlouhý příběh.'' taky se na ni usmál. ,,No jak to vypadá, tak mám času dost.'' řekla Katka a dotkla se jeho ruky. Nemohl se pohledem odtrhnout od jejího obličeje a výstřihu. ,,Pane Bože, ať si pospíší.'' prolítlo Katce hlavou. ,,Dobrá. Když to chceš vědět. Začalo to…'' začal jí vyprávět, jak se tam dostali, přitom jí položil ruku na koleno. Katka myslela, že se pozvrací. Nevoněl zrovna po růžích a krásný taky nebyl. Vlasy mastný a obličej špinavý. Aneta se mezi tím nenápadně přiblížila ke koním. Naštěstí byli potichu. Jenže provaz, kterým byli přivázaný, byl hodně utažený. Když se ho snažila rozvázat, koně začali být neklidný.Rychle si stoupla k nim a začala je hladit. Kdyby se náhodou ten chlap otočil, aby se měla na co vymluvit. Jenže on byl jako smyslů zbavený. ,,Ten dlouho nevyděl ženskou.'' pomyslela si Aneta. Katka se po ni ohlédla a její pohled říkal, aby si pospíšila. Aneta si hned vzpomněla na nůž, co si každá koupila. Hmatala po tašce, došlo ji, že ji nechala ležet na dece u ohně. Pomalu se vydala zpět. To už si ji ale všimnul. ,,Hej ty! Co tam děláš?'' křičel na ni. ,,Jen jsem hladila koně. Omlouvám se.'' rychle řekla a dělala že si sedá. ,,Dobrá. Hned budeš totiž na řadě.'' řekl a ušklíbl se. ,,Co tím k sakru myslel?'' prohnalo se ji hlavou ale to ji došlo hned jak to dořekla. Popadl Katku a položil ji na deku. Katka křičela, kopala a bušila do něj pěstmi. Aneta se koukala kolem, jestli není něco čím byl to uhodila. Popadla první větev co viděla a flákla ho po hlavě. Okamžitě se sesunul k zemi. Katka rychle vstala. Byla celá rozklepaná. ,,Rychle. Může se probrat.'' běžela ke koním. Rychle odřízla provaz. Jednu otěž podala Katce. ,,Neumím jezdit na koni.'' koukala na Anetu. ,,Já taky ne ale co jiného. Pomůžu ti nalézt.'' udělal Katce stoličku. Ta se vyhoupla na koně. Bála se, byl dost veliký. Aneta to zvládla sama. Chlap se probíral a byl naštvaný. Bylo to akorát, protože se vracel ten druhý. Obě popohnali koně a vydali se z lesa pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prcek Prcek | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 14:25 | Reagovat

Tak to bylo o chlup ;) :D Už se těším na další.

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 17:38 | Reagovat

Dokonalá část! Je dobře, že to bylo takhle dlouhé. No nevadí. Kdo si počká, ten se dočká, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama