Moji ,,Noční tvorové''

11. prosince 2012 v 14:55 |  Téma týdne
Tak to je téma pro mě. Okamžitě, jak jsem si to přečetla mě napadly upíři.
,,Miluju upíři''
Moji oblíbení noční tvorové. =)
Nebudu tu o nich plácat, co už všichni zajista znáte a raději vymyslím nějakou krátkou povídku.
Ano použila jsem Damona a scénu z TVD.
Snad se Vám to bude líbit. Snažila jsem se to stihnout v hodině. =)



Sedím ve svém novém autě, zpívám písničku s rádiem a už se těším, až budu doma. Už jsem téměř za lesem, jen pár zatáček a jsem v cíli. Na silnici se ale objevil chlap. Okamžitě brzdím. Je snad blázen ? Co proboha dělá uprostřed silnice? Jdu k němu ,, Co tu proboha vyvádíš ? Jsi v pořádku ?'' zeptám se. On se na mě podíval. Tmavé vlasy mu padali do obličeje a jeho oči, jeho ledově modré oči mě zhypnotizovaly. ,,Omlouvám se, ztratil jsem nejspíš cestu.'' říkal jako by to byla samozřejmost. ,,Možná by si mě mohla odvést.'' dodal rychle. Ihned jsem si ho prohlédla. ,,Odvést tě? Zjevíš se tu z ničeho nic, ani se nepředstavíš a já tě mám vzít do auta ?'' pohlédla jsem na něj tázavým pohledem. ,,Pokud vím, tak ty ses také nepředstavila ale pokud tě to potěší, jsem Damon.'' jako by to pro něj byla jen zábava. ,,Promiň Damone ale musíš si stopnou někoho jiného.'' Otočila jsem se a vydala se zpět k autu. Ještě jsem se ohlédla zpět, abych ho viděla, ale nebyl tam. Rychle jsem natáhla ruku ke dveřím od auta, jenže tam stál on. Lekla jsem se a udělala krok zpět. ,,Nemám dnes moc dobrou náladu. A je mi líto, že to odneseš zrovna ty, líbíš se mi.'' přejel mi rukou po krátkých blonďatých vlasech a pokračoval ,,Nevím proč, ale všichni si myslí, že jsem ten špatný. Odsuzují člověka, aniž by ho pořádně znaly.'' povídal a tiskl svýma rukama ty moje. ,,Nevědí kolik jsem toho pro ně udělal. Kolikrát jsem je zachránil. Jak se snažím změnit.'' jeho stisk síl. Skočila jsem mu rychle do řeči. ,,Je mi to líto. Pusť mě prosím. Bolí to.'' zněla jsem zoufale, ale cítila jsem se tak. Zahleděl se mi do očí a zeptal se na jméno. Aniž bych chtěla odpověděla jsem mu ,,Alice.'' Prohlížel si mě jeho krásnýma očima. Nevím proč, ale přitahoval mě. Jenže zároveň jsem z něj měla strach. Jeho sevření povolilo, ale nespouštěl ze mě pohled. Nemohla jsem se ani pohnout. Chtěla jsem utíkat, ale nešlo to. Jakoby mě někdo přilepil k zemi. Řekl mi, abych se nebála a strach ze mě trochu spadl. Byl tak těsně blízko mě. Jeho obličej jako by se měnil. Jeho oči už nebyli ledově modré ale krvavě rudé. Ta chvíle se mi zdála tak dlouhá ale vše se stalo tak rychle. Opět mě pevně sevřel v náruči a kousnul mě do krku. Bolest mi projela celým tělem. Pořád mě držel a mně se podlamovala kolena. Myslela jsem, že se neudržím. Ztrácela jsem síly. Pomalu mě položil na zem. Poslední koho jsem viděla, byl on. Už ne ty krvavě rudé oči ale ledově modré. Jeho krásné tmavé vlasy. A jeho jméno mi znělo hlavou Damon.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 20:49 | Reagovat

Po dlouhé době téma, které mě zajímá. Já ne něj pak taky něco napíšu.
Příběh je úžasní! Měla by jsi příběhy z TVD psát častěji :)

2 Prcek Prcek | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 14:09 | Reagovat

Hezký příběh :)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 19:56 | Reagovat

Pěkný příběh :) povedl se ti :)

4 AnneTt AnneTt | 1. ledna 2013 v 16:03 | Reagovat

Jedním slovem kráááása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama