Příběh VIII - Lesy jsou zrádné

30. listopadu 2012 v 18:06 |  Povídky
Opět jsem měla tvořivou náladu. Rozepsala jsem to ve škole už předevčírem a vrátila se k tomu až dnes.

Omlouvám se, jestli je to moc dlouhé ale snažila jsem se to skrátit jak jen to šlo. Pak jsem měla víc zakončení a nevěděla jak se rozhodnout. No jak to nakonec dopadne si budete muset domyslet a nebo přečíst. =)

Snad se Vám to bude líbit.



Bruslím ladně a rychle. Všechny prvky sestavy mi vychází podle představ a plánu. Už se vidím na šampionátu. Modré šaty se mi třpytí v reflektorech. Na ledě jako bych lítala. Všichni tleskají a volají mé jméno ,,Sophi.'' kolem mě padají kytky a … ,,Sophi !'' probralo mě ze snění volání mého jména.
,,Sophi, už je šest hodin. Za půl hodiny zavírám.'' to byl Charlie. Správce zimního stadionu. Velmi milý chlap. ,,Jasně Charlie ! Už končím.'' dojela jsem k mantinelu, zula si brusle a šla do šatny. K mé smůle byl dnes čtvrtek. Domů jezdím bohužel autobusem a právě dnes jezdí i Lucas. Je to bohatý a nafoukaný syn jedné nejvýznamnější podnikatelky města. Už stepoval na zastávce. Naštěstí přijel autobus a já nastoupila. Sedla jsem si dozadu a Lucas se posadil o sedadlo vpřed. Jako obvykle. V autobuse jsme byli jen mi dva, jenže tomu jsem nevěnovala pozornost. Vyměňovali jsme si cestou jedovaté poznámky. Dělal si legraci z krasobruslení a já zase z jeho fotbalu. Pokaždé mě dokázal tak naštvat. Ale zároveň jsem si musela přiznat, že byl pohledný. Jeho krátké blond vlasy a vypracované tělo. Ještě chvíli jsme se dohadovali. Pak nám došlo, že autobus zastavil u zastávky, ale už nevyjel. Byli jsme v něm jen my dva. Dveře byli otevřené a řidič nikde. Ani jsme si nevšimly, že odešel. Lucas vstal a šel se podívat jestli přeci řidič není někde poblíž. ,,Co to děláš ? Kam jdeš? křikla jsem na něj a bála se, že mě tu nechá. Bylo k sedmé hodině večer a byla už tma. ,,Jen se podívám kolem. Nenechám tě tu. I když…'' neodpustil si poznámku. Obešel autobus a vrátil se. Znovu se posadil a podíval se směrem ke mně. ,,Tak jsme tu sami. Jak toho využijeme ?'' přidal k tomu jeho pohled s úšklebkem. Nebyla jsem tak v klidu jako on. ,,Zavoláme někomu a počkáme, až pro nás přijede.'' navrhla jsem.
,, Není to daleko. Můžeme jít pěšky.'' vstal a čekal, jestli půjdu. ,,Zbláznil ses? Ani nevíme, proč zastavil a kde řidič je ? Co když je někdo venku ?'' trochu jsem křičela panickým hlasem. ,,Jo máš pravdu. Může tu být nějaký vrah nebo možná nějaké divoké zvíře.'' mluvil tak ironicky. ,,Vždyť tudy jezdíš skoro každý den, znáš to tu skoro odmala. Přeci se nebudeš bát ?'' natáhl ke mně ruku a čekal až se zvednu. Měl pravdu, asi jsem přeháněla. Ruku jsem mu nepodala. Vstala jsem a vyšla ven. Šli jsme vedle sebe ve tmě a nikdo z nás nemluvil. Opravdu naše domy nebyli daleko a přes zkratku lesem to bude rychlejší.
Už jsme odbočovali na lesní cestu. Byla jsem nesvá, ale nic jsem neřekla. Za to Lucas vypadal jako by něco říct chtěl. Než ale stačil cokoli říct, něco se v lese hnulo. Slyšeli jsme to oba. Rozhlíželi jsme se ale nikde nic. Přidali jsme do kroku. Byli jsme skoro v půl cesty. ,,Chodíš tudy často?'' zeptal se z ničeho nic. ,,Už dlouho ne.'' víc jsem neřekla. Zase bylo slyšet praskání větviček. Tentokrát blíž k nám. Srdce mi začalo bít rychleji. ,,Měli bychom přidat.'' ohlédla jsem se na něj. ,,Souhlasím.'' V lese bylo chladno. Byla jsem v teplákách a mikině, k tomu jsme táhla batoh s bruslemi. Bylo mi chladno a Lucasovi nejspíš také. Šli jsme rychle, skoro běželi a já už nemohla. ,,Stůj.'' křikla jsem. ,,Co se děje?'' otočil se a koukal na mě. ,,Už nemůžu, musím si odpočinout.'' přišel ke mně. Opřel se o strom a chvíli jsme tam jen tak stály. Slyšeli jsme kroky. Nemohla jsem se pohnout a podle výrazu v Lucasově obličeji, on také ne. Na cestě se objevil muž. Byl vysoký a zahalený. Nebylo mu moc vidět do obličeje, ale něco se mu lesklo v ruce. Byl to nůž. Velký zakrvácený nůž. Mráz mi přejel po zádech. Prohlédla jsem si ho víc a viděla jsem stopy po krvi i na bundě. Nevím, kde jsme sebrala odvahu ale odhodila jsme batoh, rozeběhla se k Lucasovi, vzala ho za ruku a běželi jsme pryč. ,,Kdo to sakra byl? zaklel při běhu. ,,Já nevím.'' zaječela jsem. Muž stále běžel za námi. Zdálo se, že běžíme věčnost. Docházeli nám síly a tak jsme se zastavili. Nic jsme neslyšeli. ,,Myslíš, že jsme mu utekly?'' optala jsem se. ,,Nevím, ale nikde ho nevidím.'' koukal na mě svýma krásnýma očima. Ale jak to dořekl, objevil se před námi. Vykřikla jsem, Lucas se otočil. Byl tak blízko něho, že ho zranil nožem. Zapotácel se zpět. Oba jsme se dali zase do běhu. Tentokrát jsme uhly z cesty. Běželi jsme lesem, větvičky stromů nás šlehali do obličeje. Opět jsme ho neslyšeli. Raději jsme změnili směr a chvíli poté se před námi objevila chatrč. Velmi stará chatrč. Vlezli jsme dovnitř. Lucas se sesunul k zemi do sedu. Hned jsem se skrčila k němu. ,,Ukaž.'' ukázala jsem směrem k ráně. Odrhnul mikinu a triko. Byl to sice škrábanec, ale nevypadalo to dobře. Jak jsem se skláněla před ním, cítila jsem jeho pohled. Zvedla jsem hlavu k té jeho. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Natáhl ruku a jeho dlaň spočinula na mé tváři. Políbili jsme se. Bylo to krásné, jenže na to nebyl čas. Museli jsme jít dál. On by nás tu našel. Ač jsme nechtěli, zvedli jsme se. Pomalu jsme vyšli, nikde nikdo. Dali jsme se opět do běhu, zanedlouho jsme narazili na lesní cestu. Museli jsme být už blízko cíle. Lucas byl rychlejší, já už nemohla. Klopýtla jsem a spadla. Když jsme se zvedala, chytnul mě za ruku. Vykřikla jsem. Lucas se otočil. Viděl, jak mě ten muž drží. Projel mnou velký chlad a bolest. Viděla jsem, jak se mi čepel nože zaryla do břicha. Slyšela jsem Lucase, jak křičí ,,NEEE ! Sohpiii !''. Cítila jsem jak mě pustil a já dopadla na zem. V tu chvíli jsem omdlela.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:28 | Reagovat

Víš, že nemám ráda neuzavření konce? Z tohodle mi není jasné, jestli fakt jen omdlela nebo umřela. Ať tak nebo tak chtělo by to pokráčko. Třeba kdyby platila druhá možnost tak z pohledu Lucase. Prosím :) Jinak to bylo perfektní, ale to ti z toho mího škemrání o další část asi došlo.

2 Prcek Prcek | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 22:05 | Reagovat

No to snad...!! Děláš si ze mě srandu? Takhle to nemůžeš ukončit. Hoď sem rychle pokračování prosím :)

3 Pralinka Pralinka | Web | 4. dubna 2013 v 17:48 | Reagovat

Ahoj, když budeš mít čas, mrkni i na můj blog :) http://pralinkablogs.blogspot.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama