Příběh V - V Mlze

22. října 2012 v 20:58 |  Povídky
Na začátek chci říci, že jsem to napsala podle sebe.
Opravdu jsem šla z doučování a zmiňovaná cesta existuje.
Také jsem šla opravdu za tmy a mlhy. A opravdu se tam bojím chodit i za dne.
Ale to protože tam chodí divoké prasata. =D
Jinak vše je samozřejmě vymyšlené.

Mlha
Skončilo mi doučování z němčiny. Bylo půl sedmé večer a já měla jít sama domů. Nebylo to daleko, ale byla už tma. Ke všemu se snesla hustá mlha a nebylo vidět na krok. Jelikož jsem chtěla být co nejrychleji doma, nečekala jsem na Annu, která mi měla jít naproti. Šla jsem pomalu, jelikož cesta byla samí kámen. Naštěstí nebyla dlouhá a za chvilku jsem byla na silnici. Pořád všude kolem mě bílo, stála jsem pod lampou, ale světlo bylo sotva viditelné. Všude se rozléhalo ticho, které přerušilo občas šustění listů. Čekala mě cesta, kterou obklopoval les z obou stran. Byl to mírný kopeček, pod kterým stála další lampa, ale v mlze byla sotva vidět. To mě děsilo. Bála jsem se tudy chodit sama i za dne, natož za tmy.

Pořád jsem si v duchu opakovala, že se mi nic nemůže stát a tak jsem se rozhodla to rychle projít. Jakmile jsem vstoupila do mlhy, byli slyšet kroky v listí. Otočila jsem se, zamnou nikdo. Koukala jsem na obě strany cesty ale bylo to marné. Dostala jsem strach a přidala do kroku. Za chvilku to samé bylo slyšet z druhé strany. Přála jsem si být doma, ale pořád mi kus cesty scházel. Půlka cesty lesem už byla skoro zamnou. Jenže kroky jsem slyšela čím dál častěji, jakoby to kolem mě běhalo dokola. Akorát jsem nikoho neviděla. Rozeběhla jsem se, abych byla rychlejší. Světlo druhé lampy už bylo znatelnější a to mi dodalo jistotu, že ta hrozná cesta za chvíli skončí. Doběhla jsem k lampě a nepřestala jsem se pohybovat. Pokračovala jsem po cestě dál a uvědomila jsem si, že kroky už neslyším. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale na vteřinu jsem zastavila a zaposlouchala jsem se do ticha. Kolem padalo listí pod tíhou mlhy, která pořád vše obklopovala a byla vidět záře další lampy, která mi dodávala odvahu. Strach mě tížil. To mi ale nezabránilo se otočit. Musela jsem to udělat, i když jsem strachy nedýchala. Ale nikdo tam nebyl.Když jsem se otočila nazpět, stál přede mnou. Byl to vlk. Oči mu rudě žnuly a jak dýchal, šel mu od pusy kouř. Dívaly jsme si do očí. Byl skoro velký jako já. Nemohla jsem se pohnout, jenže jemu to problém nedělalo. Chtělo se mi křičet a brečet ale v tu chvíli to nešlo. Srdce mi bušilo, div nevyskočilo z hrudi. Nakročil směrem ke mně. K mému štěstí jsem uslyšela další kroky a vlk co se přede mnou tyčil, zmizel tak rychle jak se objevil. Pomalu mě ozařovala záře z baterky, kterou nesla Anna. Neváhala jsem ani minutu, popadla ji za ruku a táhla jsem ji směrem k domu. Zbýval už jen kousek a tak to rychle uteklo. Okamžitě jsem za námi zavřela vrata a vešla společně s Annou domů. Obě jsme od běhu byli udýchané. Anna na mě nechápavě koukala a já jí to nehodlala vysvětlovat. Sama jsem tomu nerozuměla.
Když jsme leželi v posteli, na malou chvilku mě skrz okno ozářil měsíc. Měsíc, který byl v úplňku.

Vím že tam dost opakuju ,,ale,, ale (=D) snažila jsem se to měnit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smíšek Smíšek | E-mail | Web | 23. října 2012 v 6:52 | Reagovat

Moc pěkně napsané :))

2 petunnys-photos petunnys-photos | 23. října 2012 v 19:07 | Reagovat

http://petunnys-photos.blog.cz/

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 24. října 2012 v 21:56 | Reagovat

Ani se ti nedivím, že se bojíš. Já když du ráno do školy tak se normálně klepu strachy. A pořád slyším něco co neexistuje, takže mám v uších radši mp3.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama