Příběh III

9. září 2012 v 16:20 |  Povídky
Opět jsem se pokusila něco sesmolit. Neni to zrovna nej ale snad to zase neni tak hrozné.

Mám zavřené oči a přes to vidím světlo. Zářivě bílé světlo, které mě štípe v očích. Nemůžu si pomoc, snažím se oči otevřít, ale jde to těžko. Poté světlo ubývá na síle a já oči otvírám. Ležím v posteli u sebe v pokojíku. Oknem mi pronikají paprsky slunce. Pomalu se protahuji a vstávám. Vlasy mi trčí všemi směry, pyžamo zmačkané a peřina skoro na zemi. Nevím, co v noci dělám, ale nejspíš v klidu nespím. Nad tou myšlenkou se zasměju. Vyjdu z pokoje a jdu rovnou v před do dalších dveří. Díky bohu, mám koupelnu tak blízko a jen pro sebe. Bylo těžké si to prosadit ale stalo se. Ranní hygiena proběhla jako každý den. Své dlouhé kaštanově hnědé vlasy jsem si svázala do culíku. Dole jsem slyšela hlasy bráchy a rodičů a tak jsem se s nimi šla pozdravit. Opět vše proběhlo jako každý jiný den.


A tak tomu bylo i při vybírání oblečení do školy. Bylo to důležité a tak jsem dlouho přemýšlela co na sebe. Vyhrály to legíny, džínová sukně a světle žluté tílko. K tomu samozřejmě hnědé kozačky a kabelku. Vše muselo ladit. Vlasy jsem si nechala v culíku, přidala jsem jen čelenku. Měla jsem to akorát na čas, jen sednou do mého auta a jet do školy. Na parkovišti už čekaly holky. Šli jsme pak společně na všechny hodiny, o kterých jsem samozřejmě víc mluvily než poslouchaly. Jenže koho by zajímala škola, když jste večer měli jít na koncert vaší oblíbené kapely. A tak jsme se domlouvaly co si vezmeme na sebe, co sebou, jak se tam dostaneme a k tomu přidejte holčičí řeči. Po škole jsme se rozešly. Já jela ještě do mého oblíbeného obchodu, jestli tam nenajdu něco, co se mi bude líbit na večír. Domu jsem tak přijela o hodinu a půl později než jsem měla. Mamka nic nenamítala a taťka byl jako obvykle v práci. Hned jsem šla do pokoje prohrabávat skříň a připravovat se. Vím měla jsem ještě dost času, jen jsem chtěla mít vše připravené. Po skoro dvou hodinách jsem vybrala to správné oblečení. Pak jsem si vybrala doplňky a napsala holkám. Přes počítač jsme si zavolaly a každá ukázala, co si vezme a když se něco některý nelíbilo, tak to řekla a změnily jsme to. Pak když jsme byli všechny spokojený, hovor jsme ukončily. Měla jsem čas a tak jsem šla za mamkou. Promluvily jsme si a ona mi pak ke konci dala kázání. Měla jsem přesně tři hodiny. Šla jsem se vysprchovat a umýt vlasy. V županu jsem seděla před zrcadlem. Zase jako by se vracelo to světlo. Otočila jsem se a ta záře byla veliká. Oči jsem zase zavřela a otočila se k zrcadlu. Nechápu to. Kde se to světlo bere ? Snažila jsem se otevřít oči a zjistit to. I když to světlo bylo tak ostré. Když jsem je ale opět otevřela, světlo bylo pryč. Nemyslela jsem na to a začala si vlnit vlasy. Mám je od přírody rovné, ale na dnešek jsem chtěla mít vlny. Jelikož mam vlasy skoro nad zadek, dá to dost práce. Zabralo mi to víc jak hodinu. Oblékala jsem se a malovala. Do kabelky jsem naházela potřebné věci. Vše jsem desetkrát zkontrolovala a pak jsem se vydala k autu. Měla jsem vyzvednout holky a jet tam společně. Mamka do mě hustila ještě věci jako ,, Buď opatrná. Dávej pozor. Zavolej, kdyby něco. ''' slyšela jsem ji, ale už jsem chtěla být na cestě. Už mam pět minut zpoždění. Sedla jsem do auta a zamávala. Byla jsem ráda, že jsem už na cestě. Měla jsem pořád zpoždění. Začal mi k tomu zvonit mobil. Věděla jsem, že mě shání. Začala jsem ho lovit v kabelce a v tom zase to světlo. Tentokrát bylo tak ostré a bílé. Nedalo se utéct.
Mohla jsem už otevřít oči, jen se mi nechtělo. Zdálo se to tak těžké. Slyšela jsem pravidelné pípání, jen jsem nevěděla co je to. Také jsem slyšela občasné šeptání a ležela jsem. Už jsem nebyla v autě ale v posteli ! Pomalu otvírám oči. Bolely mě ale nebyli jediné. Bolela mě hlava a ruka. Cítila jsem se divně. Když jsem oči otevřela úplně, viděla jsem všude bílé stěny. To co pípalo, byly přístroje všude kolem mě. Po ruce jsem měla hadičky. Vím, kde jsem ! V nemocnici. Ale proč ? Co se stalo ? Pořádně jsem se rozhlédla po pokoji a viděla jsem taťku a mamku na sedačce před postelí. Vypadali unaveně. A bratr tu byl také. Seděl na židli vedle sedačky. Všiml si mě jako první a hned budil rodiče. Najednou už byli všichni kolem mě a dívaly se na mě. Smály se a ptaly se mě jak mi je. Pořád jsem nechápala co se stalo. Nakonec jsem zjistila, že na žádný koncert jsem nedojela. Měla jsem bouračku a právě jsem se probrala z kómatu ve kterým jsem byla skoro týden.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. září 2012 v 18:12 | Reagovat

Skvělý. Akorát by mě zajímalo co to bylo za světlo. Já jsem totiž tak hrozná, že když má něco otevřený konec, tak pořád o tom musím přemýšlet.

A Sněhurka a lovec se mi líbil, ale zase ten otevření konec, to je něco co mě prostě nedá spát, proto se mi asi víc líbila tamta sněhurka. No, ségře je 32. Takže jsem o 18 let mladší než můj nejstarší sourozenec, teda jestli počítám správně. A vážně je to pech protože ségra má dítě, brácha má dítě a brácha má přítelkyni s dítetěm, takže se tu moc klidu nedočkam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama