Já věřím na víly ! A jo a jo a jo !

23. září 2012 v 17:40 |  Téma týdne
Každý kdo viděl film Petr Pan, tak si určitě vzpomíná na tu scénu.
Ten film miluju.


Každopádně mám ráda fantasy a víly k tomu patří.
Každý má svoji fantasii a tak si je každý přestavuje podle sebe.
Buď na ně věří nebo ne. Je to na nás.
Každý si může pod slovem víla, vybavit něco jiného.
Pro někoho jsou víly malé, pro někoho velké. Někdo si ve vílách najde zálibu a někdo ani neví
že něco takového je.
U těchto fantasy postav jako jsou právě víly, andělé, mořské panny a mnoho dalších, podle mého
záleží hlavně na fantasii jednotlivce.
Každopádně se s vílami dnes můžete setkat v knihách, filmech či pohádkách.
Pokaždé
jsou jinak vnímány. Mají jiné schopnosti a jsou buď zlé či dobré.
V tomto ohledu můžete svoji fantasii vypustit.

Aby toho nebylo málo, tak jsem se pokusila něco sepsat.
Snad se Vám to bude líbit.



Ležím na posteli se zavřenýma očima a pomalu se propadám do říše snů.
Už cítím vůni květin a vánek co si hraje s mými vlasy. Jako bych ležela uprostřed
rozkvetlé louky. Ta vůně kytek mě obklopovala ze všech stran a svěží vánek ji roznášel dál a dál. Otevřela jsem oči a opravdu jsem ležela na louce. Když jsem se rozhlédla, vše se třpytilo od ranní rosy. Sluneční paprsky se prodíraly mezi korunami stromů, ptáčci se probouzely a jejich zpěv se rozléhal všude. Pořádně jsem se podívala k cestě, která vedla skrz stromy. Po ní běžela krásná dívka. Zářila jako sluneční paprsek. Běžela tak ladně, jakoby se vznášela. Měla bledě modré šaty, které se vznášely skoro jako ona. Její dlouhé blonďaté vlasy za ní jen vlály a ten úsměv. Blížila se ke mně a já si všimla, že se jí něco třepetalo na zádech. No ovšem. Byla to křídla. Bílá až průhledná, vzory co je zdobily, byli oslňující. Už stála u mě. Tak drobné stvoření jsem ještě nikdy neviděla. Její energie mě naplňovala štěstím. Chtělo se mi smát a taky jsme se spolu smály. Uvědomila jsem si, že na sobě mám podobné šaty jako ta dívka, mé rezavé vlasy jako by se zvlnili ještě víc. Dokonce jsem měla křídla.
Byl to nádherný pocit. Pořád jsme se smály a moc se mi to líbilo. Louka jako by patřila jen nám. Kytky za její přítomnosti více rozkvetly a vůně byla intenzivnější. Když v tom se otočila a ukázala opět na cestu mezi stromy. Aniž bych si to uvědomila slunce skoro zapadlo, ptáci přestali zpívat a na trávu se zase snášela rosa a květiny jako by se připravovaly na noc. Dívka se na mě vřele podívala vřele a s úsměvem, pak se otočila, zamávala křídly a vzlétla. Kolem ní jako by se třpytily hvězdy. Pomalu se ode mě vzdalovala a já si přála, abych se s ní znova setkala. A když jsem znova otevřela oči ve svém pokoji byla jsem si jistá, že věřím na víly.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 23. září 2012 v 17:49 | Reagovat

Na PetrPana se asi budu muset podívat, když jsem ho viděla mohlo mi být tak pět, takže si z něho nepamatuju absolutně nic.
Zvláštní. Já "věřím" na spoustu magických a mýtických bytostí,ale nikdy jsem nevěřila na víly.
Příběh je velmi krásný. myslím, že se ti povedl nejlíp ze všech příběhů, co jsem od tebe kdy četla.

2 Smíšek Smíšek | E-mail | Web | 23. září 2012 v 19:32 | Reagovat

Jéj, je to úžasně napsanéé!! Mohla bys takhle psát častěji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama