Můj milášek =-*

8. srpna 2012 v 11:33 |  Téma týdne
Můj domácí mazlíček

Můj mazel je pejsek, kterého jsem si dlouho přála a nebej operace jsem ho nedostala.
Je to jorkšír s krásným datem narozením 7. 7. 2007 . Srst má světlou, oči jako hnědé
korálky a když se na Vás podívá projde mu vše. Ano, neni zrovna poslušný. Dvakrát jsem
o něj málem přišla a byli to nejhorší dny v mém životě. Nedokážu si představit jaké
to bude až umře .


Když jsem ho dostala, jeho první noc u nás byla hrozná a namísto v pelíšku, který jsme mu koupili
spal nakonec semnou v posteli. Spal mi za hlavou na polštáři. Chodili jsme spolu v noci na
záchod a přes
den jsem s ním byla venku. Pak jsem musela na týden pryč.
Dost mě to štvalo ale táta mi posílal
jeho fotku každý den.
Dneska nedá bez mé mámy ani ránu. Semnou je když ona není doma a nebo když se mu chce.
Spí s rodičema v ložnici. On dokáže prospat celý den, když máma není doma.
Pořád je to ale můj mazlíček. Chodim s ním na procházku, ráno přijde ke mě a ještě dospáváme,
hraju si sním, když ho to popadne. Večer chodí spát semnou, no vlastně s medvědem. Má dva
plyšáky, který máme s bráchou z poutě. Jeden je fialovej a druhej růžovej. Každý večer jednoho
z nich ohobluje a jde k rodičům. Jo je to ta nejnechutnější věc co dělá. Když mu jednou máma strčila
medvěda do pračky, tak před ní stál dokud nedoprala a koukal jak se méďa točí v pračce. Od té doby
je dáváme prát když se nekouká.
Dokonce má několik svetříků, kombinézu a pláštěnku. Je to docela komický, když ho v tom vidíte. Nejvíce
unosí svetry a pláštěnku.
Byl zamilovaný do Dastiny (rotvajler, na podzim umřela). Pokaždý když přišla domu ji oblizoval čumák, spal vedle ní
a to jste měli vidět co dělal, když hárala. Jí se to nelíbilo ale on nepřestal. =D
Dneska je mu pět let a je pořád roztomilej, neposlušnej a nerad se mazlí. Přesto bych bez Tedíka nedokázala
být. Vítá každýho, kdo přijde domů. Šteká na každého, kdo je venku. Je to prostě můj milovaný mazlíček. =)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 12:10 | Reagovat

Zlatý :)

2 Káťušéé XP Káťušéé XP | Web | 8. srpna 2012 v 12:17 | Reagovat

Pěkně si to napsala :-) A pejsek je strašně roztomilý :) !

3 LadyCrazyOO LadyCrazyOO | Web | 8. srpna 2012 v 13:32 | Reagovat

Krásně napsané :).  A hafík je hrozně roztomilý..♥ :)

4 Kath Kath | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 20:09 | Reagovat

Krásně napsané :) Vím jaké je, když ztratíš mazlíčka. Bohužel jsem jich ztratila až moc :(

5 Terka Terka | Web | 9. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

Mě se yorkšírci strašně líbí i přes to "ohoblování" jak ty říkáš ;) jednou bych nějaké chtěla, ale to si budu muset počkat až se odstěhuji z domu, protože máme moc malý byt a navíc taťka psy moc nemusí... já je mám ráda, ale nemusím takové ty uštěkance (jednoho máme v baráku a pořád si na mě a na bráchu nezvykl a štěká a štěká.. on ale štěká úplně na všechny) Já z těch uštěkaných obecně strach a myslím, že to začalo tím jak jedna mamčina kamarádka měla vlčáka, byli jsme u Bečvy a tam byl ještě jeden. Já jsem se tam jen tak procházela a najednou na mě začal štěkat ten druhý pes (nevím jestli štěkal na mě a ne na toho druhého psa) a já zpanikařila a já začala utíkat zpátky (byla jsem ještě hodně malá) a v tom na mě začal štěkat i Bodýšek (tak se jmenoval ten vlčák, už zemřel..) a já nevěděla co dělat. Tak je prostě nějak utišili a já se od té doby bojím vlčáků a takových těch větších psů, popř. i těch uštěkaných.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama