Příběh I

16. června 2012 v 12:07 |  Povídky

Jelikož jsem tento blog založila hlavně z důvodu psaní, měla bych to dodržet.
Proto jsem se včera dala do psaní krátkého příběhu.
Snažila jsem se aby byl hororový, tak snad se to povedlo.
Přitnávám, že když sem to psala včera večer, tak jsem se trochu bála =D. Ale
to bylo tím, že byla tma a všichni už spali.

No tak se dejte v CC do čtení a napiště mi svůj názor. Budu moc ráda. =)



Bylo deset minut před půlnocí a mamka jí ještě nesháněla. Vždy ji volala, když byla pozdě v noci venku. Rozhodla se tedy jít domu. Po cestě nepotkala ani živáčka, byla tma, že sotva viděla. Přišla domu v půlnoci a pět minut. V domě vládlo naprosté ticho. Ani mamka nečekala jako pokaždé. Měla divný pocit, když v tom uslyšela tiché kroky. Někdo byl přeci vzhůru. Šla pomalu po schodech a zavolala ,, Mami, si to ty ? ''' ale nikdo se neozval.
Asi na vteřinu zaváhala, ale pak zase řekla ,, Denisy ? Nedělej si ze mě blázny ! ''' ale zase nic. Rozhodla se jít k rodičům do ložnice. Rozsvítila na chodbě. Měli pootevřené dveře a stejně tak i Denis, její bratr. Pořád bylo příšerné ticho. Slyšela, jak jí tluče srdce. Došla ke dveřím. Strčila do nich dlaní a oni se otevřeli. Neviděla nic, byla naprostá tma. Zavolala ,, Mami ? Tati ? ''' ale odpověď žádná. Vteřiny se jí zdáli dlouhé jako dny. Pomalu šla k vypínači, aby rozsvítila. Byla jen kousíček od něho, když šlápla do nějaké louže. Rychle se natáhla a rozsvítila. Stála v kaluži krve.
Strach ji proletěl celým tělem, tak že se nemohla dýchat. Chtěla zvednout hlavu, ale zdálo se jí, že je hrozně těžká. Přeci se přemohla a podívala se na postel rodičů. Nevěřila tomu, co viděla. Strachem nedýchala. Pomalu couvala a přitom nemohla zpustit oči z postele. Byla celá nasáklá krví. Na ni ležela mamka, která byla celá pořezaná a obličej tak zřízený, že ji málem nepoznala. Táta ležel na zemi vedle postele. Na krku měl otevřenou ránu od nože a v očích mu byl pořád vidět strach. Strach, který teď ovládal i Natálii. Chtělo se jí brečet, křičet ale nemohla. Otočila se a rozeběhla se k pokoji svého bratra. Když otevírala dveře, modlila se, aniž by si to uvědomovala. Když rozsvítila, dostala takový zásah, že jí to málem skolilo. Ležel uprostřed pokoje. Neviděla sice do obličeje, ale vše jí bylo jasné. V hlavě se ji honily myšlenky ,, Jak se to mohla stát ? Kdo by dělala takové věci. ? Je stále v domě ? ''' otočila se. Tentokrát vykřikla. Stál za ní. Ten co všechno udělal, stáhl za ní. Díval se na ní přes kuklu, kterou měl na obličeji. V ruce držel nůž. Nikdo nic neříkal. Začal se natahovat ale Natálie, která byla rychlejší se skrčila a proklouzla kolem něho. Adrenalin jí proudil celým tělem. Utíkala po schodek dolů. Věděla, že běží za ní a že jestli zastaví, bude mrtvá tak jako její rodiče a bratr. Vyběhla ven, běžela po silnici pryč od domu. Běžel za ní. Slyšela ho. Byl moc rychlí. Koukala po domech, jestli jí někdo nepomůže ale všichni už spali ve svých postelích. Odbočila do zahrady jednoho domu. Proběhla ní a zase si to namířila na silnici. Zdálo se, že nikoho neslyší. Otočila se a nikdo za ní neběžel. Přesto nezpomalovala. Přeběhla přes chodník a namířila si to k nejbližšímu domu. Začala bušit na dveře a křičela o pomoc. Zdálo se jí to jako věčnost. Stále nic. Otočila hlavu do strany a viděla ho. Opět se rozeběhla. Byla už skoro na konci vesnice. Nemohla jít zpět, dostal by ji. Zaběhla na pole, které míří k malému lesíku. Doufala že se tam schová. Pomalu ji docházeli síly. Běžela už lesem a on se blížil. Cítila jeho pohled v zádech. Nic neříkal ale věděla že je za ní. Běželo se jí špatně. Klopýtala přes větve popadané na zemi. Vyhýbala se větvím stromům. Ohlédla se aby zjistila, kde je. Byl už tak blízko. A Natálii docházeli síly. Zakopla a svalila se na zem. Dýchala tak hlasitě až se to rozléhalo. Bolela ji noha ale to ji nedělala takovou starost. Slyšela jeho kroky. Zpomalil. Byl čím dál tím blíž. Snažila se odplazit dál ale bylo jí to k ničemu. Stál nad ní. Ty jeho oči nezapomene. Nemohla se nadechnout. Jen sledovala, jak se ostří nože zablýsklo v záři měsíce a blížilo se k jejímu hrdlu. Začala křičet a zavřela oči. Když je otevřela ležela ve své posteli.
Byla zpocená a strach v ní stále převládal. Rychle sáhla po lampičce na stole, vedle postele. Světlo se rozprostřelo po pokoji. Nevěřila, že to byl jen sen. Bylo to tak skutečné. Když strach ustoupil, koukla na hodiny. Bylo pět minut po půlnoci. Strach se zase vrátil. Chvíli poslouchala ale nic neslyšela. Zase ticho. Rozhodla se vylézt z postele. Šla přes chodbu rovnou k ložnici. Pomalu otevřela dveře. Nedýchala. Koukla na postel rodičů. Leželi klidně a oddychovali. Vyšla a zavřela. Strach zmizel, oddechla si. Ještě se šla přesvědčit k bratrovi do pokoje. Taky spal. Vrátila se tedy do postele. Lampičku nechala rozsvícenou a usnula.

Tak snad se Vám to líbilo a snad jste se i trochu báli. =) Budu ráda za každý komentík.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 16. června 2012 v 17:41 | Reagovat

Čekala jsem, že když rozsvítí tu lampičku, tak, že nad ní bude stát ten vrah, pro jednou jsem se hold mílila. Ale líbilo se mi to, až na ten konec, ten nebyl moc hororový.
Jo a nahoře máš napsáno praní místo psaní.

2 Kate Kate | Web | 16. června 2012 v 18:42 | Reagovat

Ten už neměl být =) příště

3 Terka Terka | Web | 18. června 2012 v 12:15 | Reagovat

Dobrý horor, bála jsem se. Nápad byl taky dobrý :D Sice trochu moc překlepů, ale i mistr tesař se někdy utne, ne?:) Jinak, až na ty menší chybky, měl příběh vše, co by se od něj mělo čekat.;)

4 LuCc LuCc | Web | 1. srpna 2012 v 15:10 | Reagovat

Zhltla jsem to jedním dechem a doufala, že se na konec probudí ze sna a taky že probudila :D uf... bylo to pěkně napínavý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama