Knižní přírůstky za listopad 2016

Včera v 17:43 |  Má knihovnička

Udělala jsem si menší před Vánoční nadílku v podobě čtyř knížek od Martinusu. A které to jsou? Hned Vám je představím.


 

JOY Happy New Year tag

Středa v 18:27 |  Tagy, meme, výzvy..
Nebojte, nejsem blázen a nejdu Vám přát šťastný nový rok. Ale díky stránce JOYONLINE, kde zveřejnily článek o tom, jaké otázky, bychom si měli položit, než začne nový rok, mě napadl tento článek. Otázky mi přišli přímo trefné a hned mě napadlo, proč neudělat tag?




Christmas Holidays #3

Sobota v 17:38 |  Christmas Holidays
Chytla mě zase vánoční nálada a tak jsem si řekla, že se pokusím dopsat tuto vánoční povídku. Doufám, že jste na ni nezapomněli a bude se vám pokračování líbit.



 


Křeččí život

1. prosince 2016 v 10:20 |  Katie píše..


Minulý týden můj drahý nadhodil, že si pořídí křečka. Nějak mě to nepřekvapilo, jelikož o tom mluvil už delší dobu. Tentokrát to ale myslel vážně a tak jsme se po práci jeli podívat do zverimexu. I když jsme tam byli, nevěřila jsem, že odejdeme s křečky. Jelikož každý bychom si pořídili jednoho.
Nakonec jsme, jak jsem čekala, odjeli bez nich. Přesto druhý den s dovolením mamky jsme si pro ně jeli. Nijak mi to nevadilo. Proč taky? A tak jsme se domů vrátili s Felixem a Nessie (první jména co nás napadla a ani je tak neoslovujeme).

Oba jsme byli nadšení. Koupili jsme všechno vybavení, doma je ubytovali a celé odpoledne jsme měli co dělat. Dívat se, jak se ty dva toulají po kleci a zvykají si. Bylo to fajn. Chvíli běhali po kleci, pak v kolečku, čuchli k jídlu a pak zalezli do domečku. Tak to šlo asi dva dny. Pomalu se otrkávali, občas jsme si je vyndali na ruku.
Málem bych zapomněla. Chtěli jsme dva kluky a nakonec máme pár. Nejsem z toho nadšená, jelikož nechci mít malý křečci. Ale tomu se už fakt asi nevyhnu.


Každopádně je fajn mít na co se těšit. Když přijedete z práce, jdete se podívat, co je u nich nového. Jestli jsou venku nebo chrápou v baráčku. Nevím, jestli jsme je nějak naštvali ale posledních pár dní, tedy spíše nocí bylo krušných.
Nejenže se otrkaly, oni se zřejmě rozhodli, že v noci nespí oni, tak nebudeme ani mi. Kromě mlácení kolečka, kde se oba snaží běhat, ale každý na opačnou stranu (opravdu je to tak, každý se snaží běžet na jinou stranu), rachtání pítka, okusování chleba i klece a hrabání všude po kleci, také umí dobře vřískat. Nakonec jim v noci, když už to fakt nejde, sundáváme kolečko. Ne že by to nějak pomohlo. Oni totiž po něm potom lezou anebo se zahrabávají pod něj.



Abych to shrnula, dělají v noci prostě randál, že se nedá spát a ve dne si hrají na andílky. I přesto jsou roztomilý a jsem ráda, že jsme si je pořídili. Alespoň je o co se starat a na co se těšit. I když nerušené noci, kdy po nich vyspáváte, až do deseti do rána mi fakt chybí.



Kam dál